Finis vitae

Pomatení smyslů

2012-02-18T13:54:00.003-08:00

Opět tu máme období, které se doufám ukáže jako zbytečné nervování, ale jelikož potřebuji svou mysl aspoň něčím zabavit (A učení to vážně nebude), tak to vidím na stručný (XD) popis vaší drahé a jedinečné lady.cats (Ano, sebechvála smrdí, proto to berte jen jako ironii).

Lady.cats se narodila v malém městě České republiky, které by se však dalo považovat spíše za vesnici. Už od mládí nasbírala zkušenosti, že tady se nic neutají. Pokud vás nutně neuvidí váš známý, uvidí vás jeho známý, který to vašemu známému řekne. A to prosím jen bůh ví, pokud vás vůbec ten známý známého opravdu viděl... ale složitostí našich drbů vás nebudu zatěžovat, nebojte. Že bych šla k věci?

„Kreativita je největší vzpoura v dějinách.“ Osho

Celkově měla klidné dětství. Nemůže si stěžovat. Když jí však bylo 12, prožila tak trochu více změnu osobnosti kvůli okolním vlivům, ale hlavně do jejího života zasáhla ruka někoho nadpozemského a rodiče jí dovolili pořídit pejska - štěňátko jorkšíračky. Od té chvíle se celý její svět uzavřel kolem této jediné živé bytosti.

Mimochodem, znáte ten vtip, jak se nekrofilovi rozpadne vztah po třech měsících?

Již od mládí se celkově stranila dívčího kolektivu a rozumněla si více s chlapci. To se také odrazilo na jejím následném životě a celkovému přístupu k němu - ano, nejsem typická dívka, spíše jsem divná dívka... ale přiznejme si to... my divní jsme prostě specifičtí!

Nasledně prožívala období stabilizace, jak už to u lidí bývá. Víte, ona je Lady.cats hrozně nedůvěřivá, vztahovačná, ironická a prý má občas nečitelně nepříjemný pohled (XD) pro ostatní lidi... ale přece jen jí náhoda nebo možná osud konečně ukázal správnou cestu, kterou se má dát.

Většinu svého zatím krátkého života se řídí citátem: „Optimismus je jen důsledek nedostatku informací. Je lepší býti pesimistou - můžete být jen příjemně překvapeni.“ Jenomže ve skrytu duše v ní dřímá věčná naděje, že svět bude jednou lepší. Takže vám dá prostřednictvím pana Coelha radu do života: „If you live your life fully, you will die only once. But if you are scared of every step, fear will kill you day after day.“

Někdo vám může tvrdit, že internet škodí, ale on škodí jen těm, kdo ho neumí správně používat! (Jenže takhle to je vlastně u všeho...) Za tu dobu, co si tak brouzdá planetou zvanou Internet (A to zde působí už... no, radši to ani nepočítejme, je to opravdu dlouho), se mnoha věcem naučila, nalezla pár hodně dobrých přátel, ale také díky němu vznikl jeden jedinečný vztah.

Víte jak by se dalo popsat lidské jednání? „OH FUCK IT'S A SPIDER!“ „Calm down, it's just a spi... OH SHIT, THAT BITCH IS HUGE!“ Tak co, pochopili jste? XD

Nikdy by nevěřila, že bude facebooku za něco vděčná, ale právě díky němu se seznámila se svým super mužem. Byla to vskutku dlouhá cesta, než on zboural veškeré její hradby a ona vyléčila jeho zranění z předešlého boje, ale nyní si nedokáže bez něj představit svůj život. Možná to zní otřepaně, ale věřte mi, že když tohle řekne, tak to je co říct. On je ten, kdo jí chyběl, kdo zaplnil tu prázdnou část v ní, kdo jí pomohl najít pravou tvář a kdo je její druhá půlka, bez které by se rozpadla. Už totiž ani jeden z nás není samostatná jednotku... už není JÁ a ON... už to jsme MY.

No... ale abyste se dozvěděli i nějaké pikantnosti... víte vůbec, co Lady.cats má ještě dále ráda?

-----------------

Knížky, a ne, opravdu nemyslím ty do školy. Myslím ta čtivá, úžasná a dechberoucí díla, která vás vtáhnou do děje a umožní vám aspoň na chvíli utéct do jiného světa. Kdybych měla jmenovat jednu svou nejoblíbenější, nedokázala bych odpovědět. Mám několik knížek, které mi opravdu přirostly k srdci - ať to je Veronika se rozhodla zemřít, Tolkienův Hobit, klasika Evžen Oněgin nebo oddychová romantika Hostitel - a věřím, že tyto nejsou posledními.

„Četba dobré knihy je ustavičný dialog, při kterém nás kniha oslovuje a naše duše odpovídá.“ André Maurois

Tarju! Ach ano. Ona je má Bohyně s velkým B. To ona mi pomáhá přečkat dobu, kdy mi nikdo jiný nemůže pomoci. Její hlas mi dodává sílu :) A víte jak moc je Lady.cats do Tarjušky zažraná? Nepředstavitelně... jsem dokonce tak moc švihlá, že poslouchám jeden a ten samý koncert (Nightwish - End of Era) pořád dokola XD Když ale ona tam je tak DOKONALÁ! *totálně se rozplývá, ukápla jí opět slina (možná i více) a jde si ho zase pustit*

Celkově vám přiznám, že mám ráda hudbu. Považuji ji za moc dobrý způsob pomoci - ať pro nespavost, dodání síly, poskytnutí odvahy, pozadí k učení nebo jen pochopení či relaxaci. Jelikož se opět musím vymykat většině vrstevníků, řadím se do fanoušků gothic & symphonic metalu a rocku, v mé sbírce najdete pro příklad již zmíněnou Tarju Turunen, Within Temptation (Ach Sharon, další láska mého sluchu), Nightwish (S Tarjou; jediné album s Anette mám Imaginaerum - díky bohu, že už pro ní napsali songy a nezpívá Tarjinné!), After Forever či Evanescence ... Ale abyste si nemysleli, že jsem jen jednostranná - stačí očíhnout můj kanál na lasf.fm, kde máte celkový přehled toho, co poslouchám ^^ A věřte mi, že ta kombinace může být pro někoho i šokující...

Koffein ve všech podobách, nejlepší je však tekutý!

Čajíčky zelené, černé, bílé, ovocné, bylinkové...

Gambrinus Lemon. Ano, zničte mě. Ukamenujte mě. Ale prostě v létě je nejlepší si dát lemona! Konec. Tečka. Vykřičník.

Anime. A to v podobě seriálů i filmů. Z filmů mám nejoblíbenější např. Mononoke Hime, Howl's Moving Castle, Näusicaa, 5 Centimetres per Second a ze seriálů Shigofumi či Fate-Stay Night (Saber a Rin... to jsou mi osobnosti!).

Léto či pozdní jaro, protože jsem hrozně zimoumřivá a nerada chodím navlečená jak sněhulák.

Disney a vše s tím spojené, což může být jasné už podle webu, který vlastním již... no, řekněme hodně dlouho XD

atd. atd. atd.

-----------------

Tak jsem se psaním tohoto článku zabavila aspoň na chvíli a můžu se jít učit... ne, osudná chyba v Matrixu, nejdu se učit, jdu si číst... studium počká, King ne XD Jistě je zvědavý, jaký názor na mě udělá jeho Osvícení!

Drogová závislost - výklad pro žáky ZŠ

2012-01-11T05:41:00.001-08:00

Napadlo mě, že když už mě nutí ve škole psát takové zbytečnosti (např. výklad srozumitelný pro děti ze ZŠ), tak vám ho sem hodím - třeba jej někdo zužitkuje a ušetří si práci (a hlavně čas se psaním - protože čas je to, čeho máme málo!). Je to cvičný výklad, jehož rozsah se měl pohybovat kolem 200 slov. Informace mám buď vycucané z hlavy nebo z toho, co jsem přečetla na internetu :)

-----

Podle nejnovějších statistik je na celém světě přes 208 milionů lidí, kteří aktivně užívají jednu z forem omamných látek.

Konzumace omamných látek je datovaná už od dob starého Egypta, kdy se však využívaly jen pro rituály, proto se nedá mluvit o závislosti v pravém slova smyslu. Rapidní zlom však nastal v roce 1853, kdy byla vynalezena injekční jehla, která umožňuje lidem rychlejší a efektivnější uvedení pod vliv omamné látky.

Ve dvacátém století se díky této události již potvrdily první problémy se závislostmi na drogách. Drogy se také rozdělily do dvou kategorií:

a) legální (např. alkohol, nikotin a v některých zemích i marihuana)
b) nelegální (např. kokain, herion, konopí)

Jelikož počet drogově závislých stoupá a snižuje se věk závislých, je nutné začít s prevencí drog a návykových látek již u dětí na základních školách. Právě prevenci bychom měli považovat za jednu z nejdůležitějších součástí základní výchovy. Mnoho dětí vě většině případů ani netuší, co jim droga může způsobit a proto je nutné poukázat na všechny problémy, které se mohou po požití některé z nich projevit.

Důležité je dětem zdůraznit, že každé (tudíž i první užití) může u nich vyvolat závislost. Každý člověk je jinak citlivý na omamené látky, a proto je nutné se vyvarovat podobným nepříjemnostem. I obyčejná marihuana může některých jedincům způsobit těžké halucinace nebo v extrémních případech vyvolat skrytou duševní chorobu.

Hlavním problémem je, aby se děti naučily říkat "Ne", když jim někdo drogu nabízí. Často se nechávají svést například vrstevníky nebo známými, protože nechtějí být považování za tzv. "outsidery".

Když už však dojde k prokazatelné závislosti, která se projevuje potřebou si drogu vzít a při jejím nedostatku se chovat nepřirozeně, je nutné se odpojit od komunity lidí, která jej do této situace přivedla a okamžitě vyhledat odbornou pomoc. V lehčích případech docházkou na terapie, v těžších na odvykací léčbu.

Haruki Murakami - Speciál č.1

2011-11-12T14:19:00.001-08:00

Článek věnovaný Avalonkovi, mému milému bratříčku čchi a všem, kteří rádi knížky ^^

----------------

Přítel mi několikrát povídal o knížce jednoho japonského autora. Tehdy mi jeho jméno - Haruki Murakami - absolutně nic neříkalo, ale když jsem stále slyšela tu chválu na jeho román "Norské dřevo", zvědavost mi nedala. Kdo z vás mě zná, ví, že jednou (Ať to je zítra, za týden, měsíc, rok nebo deset let) se dostanu ke všemu, co jsem říkala, že si napíšu na svůj seznam (Pro nezasvěcené - píši si takový seznam, kam si zapisuji vše, na co se podívám nebo si přečtu, až budu mít čas a tu správnou náladu). A právě v jeden páteční večer jsem se vrhla na Norské dřevo. Od té doby jsem stihla přečíst ještě další dvě díla od stejného autora a když Avalonek prosil o speciál s Murakamim, proč tato tři díla neshrnout do jednoho článku, když si jsou místy tak podobná?

Když si prozatím porovnám dva japonské autory, které jsem četla (Kodži Suzuki a Haruki Murakami), musím říct, že jejich styly psaní se mi vážně líbí. Nevím, jestli to je kulturou, ve které žijí, ale píší opravdu čtivě, svižně a jejich knihy mají poutavý děj. Murakami navíc dodává svými nedokončenými myšlenkami prostor čtenářům k tomu, aby využili svou vlastní fantazii. A to věčnému snílkovi jako jsem já udělá opravdu velkou radost. Můžete si dotvořit ve své vlastní hlavě, jak to asi mohlo doopravdy být... a přitom vás to ani nerozčílí, že to nevíte. Murakami dokáže vše dát do podoby, která není ani trochu nepříjemná, byť máloco čtenářům v konečné fázi vysvětlí. Předem upozorňuji, že se v celém článku objevují spoilery, takže pokud si nechcete zkazit překvapení, radši nečtěte.

----------------

Norské dřevo
Počet stran: 304

Norské dřevo byla moje prvotina od Murakamiho. Myslím, že jsem si nemohla zvolit lépe. Už po přečtení prvních pár vět mě příběh naprosto vtáhl do děje a jen těžce jsem se odpoutávala od obsahu. Přestávky na fyziologické potřeby však byly nutností, takže jen s těžkým srdcem jsem pokaždé své rozečtené pdfko opouštěla.

Celý příběh je napsán poklidně a se znatelným melancholickým nádechem. Proto knížku můžu doporučit všem, co se rádi zdeptají - ale upozorňuji, že si zároveň odnesete opravdu dechberoucí knižní zážitek, který vám bude v hlavě cirkulovat ještě nějaký ten den, možná i déle. Protože jak je toho zvykem - přečtením poslední stránky Murakamiho knížky příběh nekončí, ale stále pokračuje v naší hlavě.

Základ příběhu podle mého názoru tvoří student Toru, mladý muž, jenž neustále zápasí se svým vnitřním Já. Je to samotář, který si těžce nalézá přátele. Outsideři to nikdy nemají lehké, co myslíte? Sebevražda nejlepšího kamaráda zanechá na tom druhém následky, kterých si nejde nevšimnout. Ještě horší je si ale uvědomit, že v ten osudný den jste s ním vedli rozhovor a ani v nejmenším nepoznali, co má v úmyslu udělat. Co se musí člověku, který se tento čin rozhodne provést, honit hlavou?! Norské dřevo je plné úvah o životě a smrti, o individualitě a stádu ovcí, tělesných potřebách, ale i duševních pochodech, o přátelství a lásce... najdete se v něm?

Toru však není jediný, kdo trpí ztrátou kamaráda. Naoko to prožívá ještě hlouběji, jelikož její vztah s Kizukim nebyl pouze kamarádský, ale také milostný. Již za mladého věku spolu začali chodit. Pasovali do sebe jako hrnec na pokličku. Mezi nimi probíhalo absolutní spojení těla i duše a nyní bylo přerušeno. Toru, Kizuki a Naoko - bývali to tři nerozluční přátelé. A ze tří zbyli dva... jen oni dva.

Mohli sdílet své myšlenky nebo jen mlčet. Mohli se dlouze procházet nebo jen sedět. Jejich vztah byl harmonický. Nikdo z nich nemusel nic říkat, ale přesto byli oba spokojení a šťastní jen díky tomu, že jsou spolu. Při oslavách svých dvacátých narozenin se Naoko oddá Toruovi a prožijí spolu nezapomenutelnou noc. Poté Naoko zmízí a po dlouhý čas o ní nikdo nemá žádné zprávy. Až po nějaké době začne opět udržovat vztah s Toruem pomocí dopisů. Právě díky nim se dozvídáme, že Naoko svou psychiku už nezvládala a proto viděla jako jediné východisko svých problémů pobyt v horském sanatoriu. Zde je naprosto odříznutá od reality a žije si vlastní nový život, kde se nemusí ničeho bát, jen sama sebe.

Jenomže jak to tak bývá, příběh se zamotá. Do života Torua se přimíchá mladá energická a velice extrovertní dívka Midori, jejíž nespoutaná povaha Torua stáhne s sebou a on si nyní v srdci uvolnil další část jen pro ni. Pro koho se však nakonec rozhodne? Midori nebo Naoko? Oheň nebo vodu? A jde to, aby si mohl vůbec vybrat?

Byl to opravdu pozoruhodný příběh a určitě stojí za přečtení. Pokusila jsem se trochu nastínit děj, ale věřte tomu, že opravdu velkou spoustu detailů jsem vynechala - byla by škoda vás zaspoilerovat při tak zajímavém díle. Berte to jako návnadu - jako pomyslnou třešničku, ale dort na vás stále ještě někde čeká...

Na jih od hranic, na západo od slunce
Počet stran: 176

Další dílo, které na mě z mého adresáře "Knihy" volalo, že chce být přečteno, byl opět román s poutavým názvem "Na jih od hranic, na západ od slunce". Hned ze začátku chci podotknout hodně velkou podobnost s charaktery postav předchozí knihy, ale přitom s úplně jiným osudem. Je to opravdu zajímavé vidět, jak umí Murakami pracovat s ději. Byť jsou postavy opravdu místy hodně podobné, když se na to kouknete hlouběji, jsou rozdílnými.

Základní děj se motá opět okolo muže - Hadžime, tentokrát se však příběh neodehrává v jednom časovém úseku, ale zaznamenává určitou část jeho života - od dětství, přes dospívání, odchod na univerzitu, první práci, manželství, děti,... I v tomto díle je hlavní postava tak trochu outsider, který se straní společnosti a přátel má poskromnu. Když se jako malý chlapec seznámí se svou novou spolužačkou Šimamoto (Která se vyznačuje vyspělým myšlením a napadáváním na nohu), jen těžko si asi tehdy uvědomí, jak moc tato osoba zasáhne do zbytku jeho života.

Když se pak Hadžime je nucen odstěhovat, setkávájí se společně ještě během pár měsíců, ale pak nastane útlum. Oba dva se odcizí... teď je jen otázkou - setkají se ještě někdy? Je přece nemožné, aby se takové souznění duší mohlo jen tak přerušit, nebo ne?

Hadžime nastoupí jako typický japonský mladý muž na střední školu a poté i univerzitu, kde naváže nová přátelství (Ale už nikdy podobné tomu, co měl se Šimamoto), které mu pomohou tuto dobu přečkat. Dokonce narazí i na dívku, se kterou naváže vážný vztah a zažije své první sexuální zkušenosti. Jenomže budoucnost je nejistá a to by nebyl správný příběh, kdyby se to nějak nezamotalo, co myslíte?

Po studiích si Hadžime našel práci, která ho však absolutně nenaplňovala, i přesto zde setrval po několik let. Jediné štěstí ho v tomto ohledu potkalo, když se oženil se ženou bohatého ředitele stavební společnosti, který mu poskytl kapitál pro vlastní podnikání. Hadžime byl plný elánu a z jeho dvou barů, které díky těmto příspěvkům od tchána založil, se stala oblíbená místa pro mnoho lidí. A co se stane, když se po tolika letech na barové stoličce objeví jeho stará spřízeněná duše Šimamoto?

Opět jsem se pokusila nastínit děj a opět jsem vynechala opravdu mnoho detailů. Proto doporučuji přečíst. Kniha je psaná na podobný styl jako Norské dřevo, pozorný čtenář si jistě všimne všech těch podobností. Líbí se mi, že ač je to méně viditelné, zapojil do svého díla i názory na dobu, ve které žije - o japonské společnosti, kultuře, politice. Povšimněte si toho ;)

Sputnik, má láska
Počet stran: 224

Zatím poslední knihou od Murakamiho, kterou jsem měla možnost přečíst, bylo dílo "Sputnik, má láska". I když jsem toužila po tom, aby se konečně Murakami pokusil "vyrobit" nové postavy, bohužel. Opět se objevují podobné znaky postav, které jsme mohli vidět ve dvou předchozích zmíněných knihách. Není to vyloženě špatná knížka, ale poprvé mi vadilo, že nám nedal Murakami na konci aspoň nějakou odpověď. Navíc mi celkově přijde příběh nedodělaný do konce, jako by ho Murakami psal jen tak v rychlosti. Těžko posuzovat.

Jinak ano, hádáte správně. Opět je hlavní postavou mladý muž K. (Vypravěč), který je outsiderem a jeho jedinou kamarádkou je o pár let mladší dívka Fialka. Co je přivedlo k sobě? Záliba ve čtení knížek. A co je spojuje? Záliba ve čtení knížek a rozhovory, které neberou konce. Nikdy je neomrzí společné konverzování a vyměňování názorů. No řekněte, není to ideální příklad souznění duší? Ano, opět tu máme podobnost s předešlými knihami. Ale narozdíl od nich se zde zaměřuje autor spíše na Fialku a její nadřízenou Mjú (veděli jste, že v překladu toto slovo znamená lhaní, podvod, přetvářku?) a zároveň na svůj vztah k Fialce. To ale předbíhám.

Fialka je neobyčejná dívka. Její horlivost do psaní literárních děl je až neuvěřitelná. Neodlišuje se jen svou povahou a zájmy od ostatních děvčat, ale také svým specifickým vzhledem. Spát chodí pozdě v noci, někdy nad ránem volá K., který jí ochotně vždy odpoví na všechny otázky a vyslechne její myšlenky. Tyto všechny zvyklosti se však změnily díky Mjú, pohledné a sympatické skoro čtyřicátnici, se kterou se Fialka seznámila na svatební hostině své sestřenice. Byla to láska na první pohled, ale bylo to oboustranné?

Po této svatební hostině začala Fialka poprvé v životě trvale pracovat. Mjú jí poskytla práci osobní asistentky a jelikož ke své nabídce připojila i dobré argumenty proč ji přijmout, Fialku přemluvila. Právě práce s Mjú ji neskutečně změnila - udělala z ní jiného člověka.

Co se však stane, když na společných cestách po Evropě odhalí Fialka své největší tajemství? A co K.? Dokáže se srovnat s tím, že jej Fialka nikdy nebude brát více než jako nejbližšího přítele?

Jako i u dvou předchozích jsem opět vynechala hromadu detailů a to opravdu kvantum. Nevím, ale "Spunik, má láska" se mi zatím líbilo nejméně ze všech. Možná jsem jen měla nevhodnou náladu, nevím. Možná časem přečtu znovu a změním názor, co já vím. Každopádně nyní mi přijde jako nejslabší.

----------------

První část speciálu o Murkamim je u konce, blogger mi hlásí poruchy ukládání... asi jsem se trošku více rozepsala, ups... XD Kdy se dočkáte další části? To je ve hvězdách ^^ Takže pořiďte dalekohledy a dejte mi vědět, protože já sama nemám tušení.

Má milá játra

2011-11-12T14:03:00.001-08:00

Jelikož mě začínáte neskutečně prudit, chtěla bych vám něco málo vzkázat.

Vám prostě nestačí, že jsem kvůli vám už více jak měsíc doma a z toho půlku strávenou v nemocnici?! Vy mi musíte škodit dál. Nenecháte mě pít kofein, což se projevuje neskutečným absťákem, který si léčím tím, že nutím svého super muže, aby si za mě dal kafe a pak mi dával kávové pusy. To je zoufalství, no ještě to popřete! (Můj drahý to však ochotně občas snáší a za to jsem mu moc vděčná). A krom toho, že nemůžu pít kafe, což mi přijde jako nejhorší potravinový trest, jste mi zakázaly jíst většinu věcí, kterými jsem se živila po celý svůj dosavadní život. Neříkám, že jaterní dieta je nějaká špatná, ale je to pěkně na houby, když si to jídlo nemůžete ani pořádně dochutit! Taky kvůli vám nemůžu pít alkohol, né že by mi to nějak extrémně vadilo, ale jelikož většina mých známých (včetně mě), bude slavit (nebo už slaví) své 18tiny, tak si můžu dát akorát tak vodu z vodovodu, protože ani tu pitomou coca-colu nesmím! Také mi velice vadí, že mi - má drahá játra - zamezujete v pohybu a mých tělesných aktivitách. Byla jsem zvyklá...

...chodit každý den se psem, běhat s ním venku a následně i do schodů. A co můžu nyní díky vám?! NIC! Můžu jen ležet, protože i to blbé sezení mě momentálně unavuje. Co tohle je? Co se týká školy, tak mi kromě zákazu do ní jít dáváte i pěkně zabrat v učení... takhle jsem se při učení nenamáhala snad nikdy. Mimojiné poslední tři dny nemůžu vůbec spát v noci ani ve dne a ano, svedu to na vás, protože jedině vy jste toho příčina! (I kdybyste nebyly, tak mi to je jedno a svedu to na vás) A málem bych zapomněla na další věc - kvůli vám si nemůžu dát ani ten pitomý ibalgin, protože by vám to nedejbože ublížilo... takže vám chci vzkázat - jestli se nevyléčíte co nejdříve, tak s vámi přestávám komunikovat a čekejte další kritizující článek! ANO! Myslím o vás, má nejmilovanější játra! A je mi jedno, že mi tohle je k ničemu, aspoň jsem se vyzuřila...

Jak začít?

2011-11-07T02:21:00.000-08:00

Můj milý deníčku... no nekoukejte se tak zhnuseně, komu jinému to mám říct, když toho nejsem schopná ani u mých nejbližších?

Ta nejistota mě ubíjí. Ta bezmoc mě ubíjí. Ta neschopnost o tom s někým mluvit mě ubíjí. Jestli do té doby nezešílím, tak to bude zázrak. Pořád mám nějaké vnitřní spory. Proč si je nedokážu jako každý normální člověk vyřešit?

Pro odlehčení:
- Co se týká dalších věcí u mě, tak jsem až podezřele oblíbila pouštění filmů a seriálů s ENG titulky. Aspoň si rozšířím slovní zásobu, když už nic.
- Víte o tom, že už Nightwish chystají vydání nového alba? A konečně se songy napsanými přímo pro Anettin hlas. Slyšeli jste song Storytime a viděli klip k němu? Moc dobrý. S každým poslechem se mi líbí více a více. Už se těším na celé album.
- Dala jsem se na opět na čtení... momentálně jsem se vrhla na Egypťana Sinuheta, je to pěkně tlustá bible a čtení jde pomalu, protože mám myšlenky všude jinde jen ne u čtení.

Btw. jestli si chcete "Nightwish - Storytime" poslechnout, můžete zde:

Tož mějte se fajn a třeba vám tu zas něco někdy přidám... a třeba taky ne. Budoucnost je nejistá. Jako všechno.

Kodži Suzuki

2011-09-06T13:55:00.000-07:00

Znáte japonského autora Kodžiho Suzuki? Ano? Tak to máte dobrý vkus. Jsem ráda, že mě zvědavost zavedla ke knižní předloze Kruhu. Nakonec se z toho vyklubal opravdu zajímavý příběh s ještě zajímavějším koncem.

Suzukiho styl mi jednoduše sedl. Možná to bude tím, že jsem se v použitých genetických a odborných pojmech orientovala (Heh, já věděla, že to učení do biologie není zbytečné XD), co já vím... ale byla jsem nadšená z každé kapitoly, každé stránky, každé věty. Hned po přečtení Kruhu jsem se vrhla na pokračování - Spirálu. Zde to bylo to samé, i když měla kniha úplně jiný děj a postavy. A co teprve Smyčka! To mi teprve spadla čelist až k zemi.

Během čtení mi v hlavě problikávaly otázky, kde na to pan Suzuki chodí. Zapojil do knihy přesně to, co jsem hledala a co v ní podle mě má být - rodina, drama, vědecké obory, trochu sci-fi, smrt, záhady,... ach ano, jsem nadšená. Dalším plusem je i poutavý styl psaní - děj ubíhá rychle, nenudíte se a navíc se i věty dobře čtou; nemusíte vykládat převeliké úsilí, abyste dočetli větu na půl strany, jako tomu bylo v Sophiině volbě (Já vím, nesrovnatelná díla, ale pst!).

Kdybyste měli obavy, že to je nějak hororově zpracováno, tak věřte, že není. Jestli znáte knihy Dana Browna, tak to je něco na ten způsob. Žádné lekací či strašidelné části (Nooo... možná jedna, kdy mě mrazilo), takže don't worry! ^^ A doporučuji. Je celkem zbytečné popisovat děj, prozradila bych to, co by stálo za to si přečíst.

Jiný šálek čaje je však Suzukiho další dílo - Temné vody. Když už jsem načla jeho tvorbu, chtěla jsem ji mít kompletně přečtenou, a tak jsem se vrhla i na tuto knížku, aniž bych si předem sehnala synopsi... jaká to chyba v tomhle případě. Nejsem zrovna typ, co by vyhledával hororové příběhy (Neříkám pokaždé, výjimka se vždy najde), takže knížka, která je plná povídek o smrti ve vodě, mě opravdu moc neuchvátila. Ale po obsahové stránce je na stejně kvalitní úrovni jako jeho předešlá triologie.

Celkově Suzukiho jako autora mohu vřele doporučit. Je to nenáročné, poutavé a navíc naučné čtení :)

PS: Věděli jste, že knížky v noci svítí? XD

Spider-Man se pro metal nehodí XD

2011-08-11T14:14:00.000-07:00

KNIHY: Húrinovy děti

2011-07-23T11:42:00.000-07:00

Húrinovy děti
Autor: J.R.R.Tolkien
Originální název: The Children of Húrin
Počet stran: 232

Tolkien je prostě umělec, to mu nikdo nemůže upřít. Jeho knížky jsou nadčasové, příběhy originální a až neuvěřitelně propracované. Výjimkou není ani dílo "Húrinovy děti".

Celkem náhodou jsem si tento kousek z knihovny půjčila ještě před návštěvou rodiny na SK. A vůbec toho nelituji. Je těžké popsat vůbec děj, který se v knize odehrál, natož pocity, které z celé knihy mám. Jsou kladné. Velmi.

Ze začátku knížky pro mě bylo opravdu hodně obtížné se zorientovat ve všech jménech, názvech a jiných pojmech, které Tolkien použil. Ale jakmile jsem se zacvičila, četla se kniha sama. A to doslova. Málokdy se mi stane, že se mi knížka natolik zalíbí, že ji nechci odložit a právě tohle se stalo u Húrinových dětí.

Základní myšlenkou příběhu je život dětí odvážného Húrina, muže, jenž se opovážil vzdorovat Temnému pánu Margothovi. Jenomže tímto činem na sebe přivolal silnou nenávist a jeho rodinu napadl stín, který nakonec všechny jeho děti (Túrina, Urwen - zemřela ještě jako dítě na chorobu - i Niënor) dovedl ke smrti.

Když se schylovalo k válce, byl Húrin povolán do boje. Ve svém kraji zanechal těhotnou manželku Morwen, která očekávala příchod dcery Niënor, a svého syna Túrina. Když se dlouho nevracel, roznesly se po celé zemi zprávy, že zemřel v boji. Právě tehdy byl ještě malý Túrin poslán na výchovu do bezpečného Doriathu, království Thingola a Melian v lesích Neldorethu, jinak by se během krátké doby stal nevolníkem nového pána, který zabral území po nezvěstném Húrinovi. Právě v Doriathu z Túrina vyrostl zdatný bojovík, byť s temným stínem v duši.

Po potyčce se zdejším rádcem krále odchází z bezpečného Doriathu. Po cestě se stane členem místní tlupy psanců, kteří si obživu obstarávají loupením a drancováním okolního kraje a obyvatel. Po jisté době se vypracuje do velitelské pozice a začíná si budovat vlastní vojsko. Jenže zanedlouho nastane zima a kam s tolika muži? Kam je umístit? Kde mít svou základnu? Jako na zavolanou zajmou starého trpaslíka Mima, který si život vykoupí tím, že nabídne svůj domov ve skalách Túrinově tlupě. Ten tuto nabídku přijme a od té chvíle dostane trpaslíkovo obydlí pojmenování "Dům výkupného".

Pak se pověsti rozcházejí. Nikdo neví, jestli Mima zajali skřeti náhodně nebo za nimi přišel sám se zlým úmyslem zlikvidovat okupovatele jeho obydlí... ale jedno je jasné - zaútočili. Mnoho jich bylo zabito. Po bitvě se Beleg (přítel Túrina z Doriathu, království Thingola a Melian v lesích Neldorethu) snažil najít svého přítele Túrina, avšak marně. Ten byl odvlečen skřety a po celou dobu v jejich zajetí mučen. Během výpravy na jeho záchranu narazil Beleg na elfa Gwindora, který se mu stal pomocníkem na cestě při hledání. Při záchraně spoutaného Túrina přišel o život Túrinovou rukou Beleg. Túrin ve tmě nepoznal svého starého přítele a v domnění, že jej chtějí skřeti zas mučit, využil uvolněných pout a začal mečem sekat kolem sebe. To se stalo Belegovi osudným.

Túrin si tento čin po celý zbytek života vyčítal. Následně byl jako elfí zajatec odvlečen do Nargothrondu, kde se postupně vypracoval do vedoucí pozice a svými chybnými volbami odsoudil toto město v zkázu. Po nečekaně silném útoku skřetů byla Finduilas (žena, ke které choval city) odvlečena jako zajatkyně. Snažila se zavolat na pomoc Túrina, jenže ten měl v té chvíli mysl pod nadvládou draka Glaurunga a neslyšel nic jiného, než jeho temné myšlenky vycházející z očí. Když Glaurung odvrátil pohled, Túrin procitl a uvědomil si, co se stalo. Snažil se najít Finduilas, ale marně - po cestě do sídla byla zabita skřety.

Následně se Túrin přidal k lesním lidem a postupem času si získal jejich důvěru a oni jeho názorům naslouchali. Po nějaké době narazili v lese na nahou němou dívku. Neměla žádné vzpomínky, což se později ukázalo jako vůle zákeřného Glaurunga, který ji během náhodného setkání poblouznil mysl. Dali ji jméno Niniel. Během krátké doby se do sebe s Túrinem zamilovali a stali se plnohodnotnými manželi. Hrozba útoku Glaurunga se však nezmenšila a proto bylo nutné vyrazit do útoku, než budou napadeni. Túrin zvolil riskantní plán. Údajně neporazitelnému Glaurungovi zabodl několik mil od Brethilu (sídla lesních lidí) Černý meč do hrudi - jediné zranitelné části těla. Jeho plán vyšel a Glaurung se smrtelným zraněním klesl k zemi. Z rány mu tekla krev, která omráčila Túrina, že vypadal jako mrtvý - sotva dýchal a jeho pokožka dostala bělostnou barvu. Takhle jej našla Niniel. Při ošetřování svého muže Túrina na ni drak Glaurung ve smrtelných křečích začal mluvil a pověděl ji o všech svých činech, které na ní a Túrinovi vykonal. Právě od draka se Niniel dozvěděla, že je ztracenou sestrou Túrina, malou Niënor, že jsou a oba dětmi stejné matky i otce, že jsou Húrinovy děti. Právě toto zjištění ji dovedlo k tomu, že doběhla na okraj Cabed-en-Aras a skočila i s Túrinovým dítětem, které nosila pod srdcem, ze srázu do rozbouřené řeky.

Co víc si ještě přát, než to, že se nakonec Túrin probudí, zjistí pravdu o svém krevním propojení s Niniel a jde díky tomu následně spáchat k Cabed-en-Aras taktéž sebevraždu? (Zvolí však smrt Černým mečem, jenž si zabodne do hrudi.) Jak vidíte, temný stín Margotha je dostihl.

Konečná kapitola mi způsobila ještě větší emoční vypětí, než jsem očekávala. U hrobu Húrinových dětí - Niënor a Túrina - se setkají jejich rodiče, Húrin i Morwen. Šťastné rodinné shledání, nemyslíte?

Už od chvíle, kdy si Margothův poskok Glaurung zahrál s myslí nebohé Niënor mi bylo jasné, že děj se bude odvíjet jinak, než jsem předpokládala. A kdo by kdy řekl, že osud (nebo náhoda?) svede sourozence po dlouhém odloučení opět dohromady zrovna tímto způsobem? Popravdě jsem měla dvě teorie - jedna byla se špatným koncem (že jsou opravdu pokrevní příbuzní) a druhá s dobrým (že nejsou pokrevní příbuzní). Jak jste si mohli výše přečíst, ta horší možnost se mi potvrdila. Ale musím uznat, že Tolkien je skvělý tragéd. Celý příběh Húrinových dětí ve mně zanechal silné pocity a je mi jasné, že ho z hlavy velmi dlouho nedostanu ani kdybych chtěla (jenže já ani nechci).

Knížku mohu doporučit, jako asi prozatím vše, co jsem od Tolkiena přečetla.

KNIHY: Záhir

2011-07-12T07:20:00.000-07:00

Záhir
Autor: Paulo Coelho
Originální název: O Zahir
Počet stran: 287

Mám za sebou další knížku od Coelha. Tentokrát jsem sáhla po všemi opěvovaném díle "Záhir". Trvalo mi dlouho, než jsem jej dočetla. Jak Coelhovy knížky hltám slovo od slova, tak u Záhiru jsem se nehorázně nudila a dokonce přeskakovala nudné pasáže, což se u mě často nestává. Možná jsem byla jen špatně naladěna, co já vím... každý člověk má jiné chutě.

Je to zajímavé dílo, nepochybně, ale už bych se k němu nikdy nevrátila. Při čtení jsem poznávala Coelha samotného a obdivuji ho za to, jak pravdivě popisuje svůj život veřejnosti. To by málokdo dokázal. Jde vidět, že už našel svou cestu a zanechal daleko svou historii, jenomže já jsem náročný čtěnář. Vydržet 287 stránek plných citových výlevů by mi za normálních okolností nevadilo, jenomže u Záhiru jsem si místy rvala vlasy.

Pane Coelho, uvědomujete si, že se občas chováte ke svým nejbližším jako nehorázný sobecký hajzl?! Ale jako čtenář vám to promíjím, protože umíte psát zajímavé a čtivé knihy.

Pzn. Být vaše žena, tak už vám dávno nakopu s prominutím zadnici a radši zůstanu v Kazachstánu do konce života.

Záhir mě nezklamal, ale čekala jsem něco jiného. A když jsem se navíc ke konci dozvěděla, že některé zajímavé myšlenky si Coelho "vypůjčil"... no, radši nemluvit. Pomalu si uvědomuji, že své knihy sepisuje díky vypravování cizích životních příbehů a promítá do nich častečně i svůj život. On to prostě umí a své místo na vrcholu světových autorů si zaslouží.

Na prázdniny jsem si dala předsevzetí, že si pročtu co nejvíce jeho tvorby, tak uvidíme, co stihnu a jaké z toho budou nakonec dojmy... Nyní na mě čeká další klasika a to "Vítěz je sám", takže jsem zvědavá, co to bude.

FILMY: Lovely Bones

2011-06-04T08:29:00.000-07:00

The Lovely Bones
Rok výroby: 2009, USA / VB / Nový Zéland
Délka: 130 minut
Žánr: Drama, Fantasy, Thriller
Režie: Peter Jackson
ČSFD

A máme tady opět film, který nás má dojmout. Správně říkám má, protože mě nedojmul.

Ti, co film viděli, se dělí na dva tábory: V prvním jej diváci vychválí do nebes, v druhém jsou tak vyvedeni z míry, že nemají pomalu slov. Správně jste uhádli, že se zařazuji do toho druhého.

Mladá dívka Susie Salmon žije normální teenagerovský život - chodí do školy, má své záliby, občasné hádky s rodiči a právě dnes ji čeká první rande v životě s klukem, po kterém již delší dobu touží. Co se však všechno může stát, když si cestu ze školy zkrátí sama přes pole? Věřte, že mnoho. Zvláště naivní mladé dívce, která se nechá snadno ovlivnit na oko vřelými způsoby svého souseda, který se později ukáže jako pedofilní vrah.

Taková témata by se neměla zpracovávat do "polo-pohádkové" formy, kterou můžeme v Lovely Bones vidět. Buď vážně nebo pohádkově. Namíchat tyto dva naprosto odlišné žánry dohromady ve mně pak v konečné fázi vyvolává akorát tak odpor. Já vím, jsem zaujatá... ale u tohoto tématu to prostě nesnesu.

Další věc, co mi vadí, jsou nedopracované postavy. Nevím, ale podle mého názoru by si to zasloužily. Klad však vidím v tom, že pokud se na film podívají malé děti, tak si snad uvědomí, že nemohou všem věřit. Teda... pokud to nepochopí jinak, že jo... třeba jako já.

Tímto vás od tohoto filmu nechci odradit, jen se na něj klidně podívejte... víte, co se říká - co člověk, to názor.

EDIT: Jak si to teď po sobě čtu, tak bych pořád jen kritizovala, což? Takže jinak - po vizuální stránce to bylo nádherné. Jackson to prostě umí, to mu nikdo nemůžeme brát. Ten kotrast mezi realitou a fantasy světem "po smrti" by mě nadchnul. Bylo to kouzelné... ale to téma prostě nepřekousnu.

Trailer

HUDBA: Born This Way

2011-05-29T09:32:00.000-07:00

Jistě se k vám doneslo, že Lady Gaga vydala nové album. Nikdy jsem na takový styl hudby nebyla... to vám říkám s jistotou. Ale jelikož mě už pár týdnů před tím bratránek navnadil, tak jsem si ho po zveřejnění na youtube sehnala. Z minulých dvou alb se mi líbily dva songy: Bad Romance a Paparazzi... ještě celkem Poker Face a Telephone, ale zbytek? Noooo, nevadí mi, ale poslouchat bych je denně nemohla. Jenomže co se nestalo po vydání "Born This Way" - zamilovala jsem si hned několik songů. Gaga změnila svůj styl, teda aspoň mně se to zdá... můj neoficiální dosavadní žebříček oblíbených songů je asi takový...

- Bloody Mary (Bože... ta hořkost v jejím hlase je... já nemám slov! Obdivuhodné)

- Marry the Night (Text, melodie, emoce, námět... prostě vše. Tohle je má hymna. To jsem já XD)

- Born this Way (Tento song se stal už po svém vydání osobní hymnou mě a bratránka, takže asi chápete, že to je naše cesta...)

- The Edge od Glory (Zde nemám slov...)

- Judas (Neskutečně se mi líbí refrén a klip... jak ten je skvělý... zvláště část, kdy Gagu zalívá moře...)

- Hair (Ten text... ona je úžasná...)

- Bad Kids (Opět dala do songu všechny emoce a myšlenky, které chtěla...)

Přemýšleli jste někdy nad tím, co nám chtějí zpěváci svými songy sdělit? Někteří nic, někteří mnoho a nekteří jsou jen loutkami v hudebním průmyslu. Co z nich je asi Gaga?

Nenabijte prosím vás dojmu, že jsem opustila svou nejdražší Tarju a Within Temptation. Těch se nevzdám ^^ ale nové album Gagy... poslechněte si určitě, zajímaly by mě vaše názory :)

Také jsme s bratránkem včera uvažovali nad Gagou jako osobou. Víte... mám takovou teorii... album "The Fame" mělo Gagu vynést na vrchol, pomoct jí se prosadit - ukázala nám tím, co dokáže sláva. Následující počin "Monster" nám měl ukázat, že Gaga se pro moc snížila k tomu, aby zpívala něco, co sama nechce... aby dělala to, co nechce - proto Monster. A nynější "Born This Way" mi řeklo, že si během svých dvou alb nasbírala klientelu, fanoušky, příznivce a mohla se pustit do své staré dobré tvorby, kde propaguje názory, myšlenky a dává do songů ty emoce, které přesně chce... Ukazuje nám tím svou cestu životem. Svou pravou tvář. Gago, skláním se ti, měla jsi to promyšlené do nejmenšího detailu :)

Text výše berte jen jako pomyslnou konspirační teorii, protože to nic jiného ani není ^^ Jo... a taky jako doporučení Tarjofilky na nové album Gagy.

ARTS: Můj vnitřní život v barvách

2011-05-09T08:11:00.000-07:00

I couldn't find harmony in my mind. Now, I overcame my mind. I don't want to draw only for you but mainly for myself. It helps me to understand world around me or just survive in this world. Sometimes everyone needs our help... but how we can do it?

Wendy

2011-04-29T13:39:00.000-07:00

Ano prosím, tohle je můj pes -> Wendy. Pokud se TOMUHLE vůbec dá říkat pes. To je tak neskutečně vychytralé zvíře, až to není možné... my neovládáme ji, ale ona ovládá nás.

We were born this way!

2011-04-09T12:56:00.000-07:00

Znáte ten pocit, když se v sobě nevyznáte? Kdy chcete něco říct nebo udělat, ale vaše vnitřní já vám to zakáže? Kdy máte tak velké sebeovládání, kdy vás zevně nerozhází skoro nic? Ale zároveň se neodhodláte jednat spontálně... Protože to jednoduše není správné... není to vhodné... a obavy, že - co kdyby?

Víte, kolik věcí jsem chtěla udělat a neudělala jsem to jen kvůli svým zásadám? Kvůli svým pochybám? Chtěla bych někoho obejmout, ale skoro nikdy to neudělám. Chtěla bych někoho chytit za ruku, abych ho povzbudila, ale neudělám to. Když někoho vidím ráda, nebo se s ním loučím, chtěla bych mu dát přátelskou pusu na tvář, ale neudělám to. Najde se pár lidí, u kterých se nebojím, že je nějak pohorším tím, když na ni praktikuji některou z vyjmenovaných činností (Berte to jako čistě přátelská gesta, jinak to ani nemyslím), ale...

Velice by mě zajímalo, z čeho mi poslední dobou tak hrabe. A to nejen tím, co vyvádím, tím nad čím myslím, ale i tím, co píšu. Tohle je má krátká úvaha na téma - dělání dětí ze zkumavky do angličtiny... není na známky, jen mě ji donutila si dopsat. Angličtinářka mě buď zabije nebo pochválí za nápaditost. Uvidíme. V pondělí se dozvím ortel - chyby ignorujte:

Dear Dr. Campbell,
I read your article about the future of genetic engineering and I wanted to tell you my point of view.
I think that it's not right. When I read your article I remember to a pc game - The Sims 2. There I can make a baby who I want - I can choose colour of eyes, hair etc. You must be crazy. I think you made this only for money. It's incredible how you are playing a game of death with a nature. The Nature is a mother all people, animals and flowers on the Earth. We're just small dots in our big world. We can't change the rules of born people. It may be the end of our lives forever.
If you'll continue with your "job" I'll kill you. I saw all CSI. I can make your death look like an accident.

PS: It was just a joke. I don't want to kill you. But I'm telling you - STOP with your experiments!

Bye, your faithful anti-fan!

Kdybyste si zažili jeden den v mé hlavě, cítili byste se jako Alenka v říši divů. Přesně tak to tam vypadá... můj vysněný svět, ze kterého jen nerada odcházím. A když odejdu, ničí mě to, že realita je realitou a můj svět jen mým světem. Proč se to nemůže propojit? Mnoho lidí říká, že ze mě vyřazuje klid a vyrovnanost. Ale já se sebou vedu vnitřní boj. Přemýšlím až moc. Já nechci tolik přemýšlet!

Já nechci ani ty vzpomínky! Nebo chci... chci si je přehrát. Proč se nedá ke vzpomínkám připojit kabel a vložit do ntb jako soubor .avi?!

Vidíte? Tomuhle se říká bordel ve vlastním mozku. A ještě k tomu všemu jsem ryba - abyste mě pochopili, chce to mít výkladový slovník. Já na ty horoskopové znamení normálně začnu věřit. Koukejte, tohle mi došlo na mail:

Den narození 6 - HARMONIE
Mírná, mimořádně senzitivní a bezelstná šestka bývá důvěřivá, upřímná, s vysokou potřebou harmonie. Jemná, laskavá a taktní, s vytříbeným vkusem, uměleckým talentem a mnohostranným nadáním. Dokáže vycítit situace a využívat umění diplomacie, šestý smysl. Šestka je přístupna kompromisu, dokáže poskytnout oporu svým blízkým. V partnerských vztazích je ohleduplným, milujícím partnerem. Z rodiny čerpá nejvíce podpory a radosti. Ráda se pohybuje v krásném harmonickém prostředí, je schopna urovnat jakékoliv nesváry a nesoulad mezi svými blízkými. V kritických situacích dokáže projevit sílu a přihlásit se o svá práva.
Lidé narození šestého jsou rození učitelé pro jejich lásku k dětem, často se angažují v nadacích a humanitních sférách, umění. Oplývají jistým šarmem, vnitřní krásou a elegancí.
Lidé využívající negativních vlastností šestky jsou příliš zranitelní, naivní, nemají příliš sebedůvěry a snadno si nechají odčerpat sebevědomí. Mohou jednat bez uvážení, nervové napětí a sklony k puntičkářství, pedantství.

Bože. Bože. Bože. Být teenager je někdy složité ^___^ Jen bůh ví, kdo si tohle bude číst... maminka si totiž konečně uvědomila, že mám opravdu objemný Disney web a zkoumá mi ho. Třeba se dostane až sem... to bude průšvih XD nebo ještě "lepší" by bylo, kdyby se sem dostal někdo známý, protože já chytrá si dala i adresu na finisvitae do informací na fejsbůku.

Nevaž se, odvaž se! Buď jako vítr - nespoutaná, tichá, bouřlivá, ale i nežná a spontální.

Od 6:43, jak se Kyu svalí smíchy... on mi tak připomíná mě XD

Blahopřeji, že jste vydrželi přečíst tento sebestředný článek až do konce. Tak ale k čemu ten osobní blog mám, ne? Občas si člověk musí postěžovat do ntb, aby to ze sebe dostal. Stejně mám takový pocit, že tento článek za pár dní smažu, preventivně XD

Oblíbené knihy

2011-04-02T14:03:00.000-07:00

Mnoho lidí ví, že čtení je má záliba... ale také mě celkem dost lidí kvůli toho nechápe. Ono je nejlepší se nad nimi pousmát a jít dál, jelikož právě oni neví, o co přicházejí ^^

Díky knihám unikám od světa, od problémů, od starostí, od života? Ano, zní to divně, ale co chcete po snivých rybičkách? Jedinou denní dobou, kdy si čtu, je večer. Když ulehnu do postele, vezmu knihu a projíždím ty kouzelné řádky na papíře, dokud nejsem unavená a neodejde ode mě ten strach z dalšího dne. Je to se mnou opravdu na mozek...

Veronika se rozhodla zemřít
Je to jedna z mých oblíbených knih, možná nejoblíbenější? Coelho Veroniku tak skvěle sepsal. Do této chvíle jsem ji celou přečetla 4x a to je na mé poměry poněkud netypické. Většinou stejné knihy nevezmu do ruky dříve jak za půl roku - a to z toho důvodu, že mám fotografickou paměť na "blbosti", jak říká mamka (Kéž by mi fungovala i na učení!). Coelho možná není nejlepší autor na světě, ale Veronika se rozhodla zemřít je pro mě dokonalá kniha.

Evžen Oněgin
Klasika nad klasiky. K této knize bych se nikdy nedostala, nebýt toho, že nás češtinářka donutila naučit se zpaměti úryvek dopisu Taťány pro Oněgina. A právě díky tomuto úryvku jsem si tento příběh nešťastné lásky opravdu oblíbila... Puškin jednoduše umí čtenáře vtáhnout do děje. Celkově na poezii moc nejsem, spíš na tu prózu, ale Evžen Oněgin je natolik skvělá kniha, že to mění veškeré mé zvyklosti.

Hostitel
Po sáze Stmívání přišlo konečně od Stephanie něco vyspělejšího. A to natolik, že jsem si Hostitele po prvním přečtení zamilovala. Je to taková "bible" tlustá, ale žádná stránka mě nenudila. Došla jsem do věku, kdy mě příběhy fantasy-romantika jednoduše opravdu vezmou za srdce... Wanda-Ian, Melanie-Jared. Nakonec to celé skončí dobře, co více si pro mou romantickou duši přát?

Harry Potter 5,6,7
Jako první se ke mně ze ságy HP dostaly právě tyto tři díly. Jelikož jsem viděla v předchozích letech první čtyři filmy, tak jsem odložila přečtení knižních předloh na dobu neurčitou a vrhla se na díly nové, které na mě netrpělivě čekaly v knihovničce. Musím říct, že když si styl psaní Rowlingové porovnám s prvním dílem, je tu znatelný rozdíl. Ona je vážně skvělá autorka. Nechápu, jak mohla mít celý příběh tak promyšlený. Všechny ty detaily... neuvěřitelné!
PS: Ach, Snape, já vždy věděla, že nejsi ten zlý! Siriusi, ty jsi neměl zemřít! Klofane, proč nemůžeš být mým mazlíčkem? A Lenko, ty jsi mi tak podobná ^^ (Očividně mi hrabe)

Víte... těch knih, co se mi líbí, je více. Ale tohle je výčet těch, které si ráda otevřu několikrát do roka a neomrzí mě. Budu ho postupně doplňovat ^__^

HUDBA: Donghae & Kyuhyun

2011-03-28T04:28:00.000-07:00

Já jsem musela být v minulém životě pěkná svině.

---

Moc pěkný song... a Donghae to zazpíval tak procítěně... musím být silná jako on a Kyu.

KNIHY: Obraz Doriana Graye

2011-03-27T07:51:00.000-07:00

Obraz Doriana Graye
Autor: Oscar Wilde
Originální název: The Picture of Dorian Gray
Počet stran: 210

Celý příběh začíná v ateliéru malíře Basila Hallwarda. Právě on měl to „ne“štěstí, že narazil na nejkrásnějšího muže, co kdy měl tu možnost spatřit – Doriana Graye. Mladičký krasavec si svou výjimečnost příliš neuvědomoval, ale to se během krátké chvíle změní… zvláště mu v tom pomůže přítel Basila – Henry, celkem nenápadný muž s velice osobitým názorem na život. Když poprvé uvidí obraz nádherného mladého muže, je pro něj skoro nemožné uvěřit, že by někdo tak krásný mohl vůbec na světě existovat. Není se proto čemu divit, když se Henry s Dorianem po několika málo rozmluvách stanou nerozlučnými přáteli. Henry vykládá Dorianovi své příběhy a názory, které jsou někdy opravdu kontroverzní. Dorianovi to však vůbec nevadí, spíše naopak – obdivuje ho za to.

Dorian se Henrymu svěří, že již nějakou dobu pravidelně navštěvuje židovské divadlo. Zprvu se mu na něm nelíbilo vůbec nic: bylo zašlé, špinavé a úplně obyčejné. Popravdě tam šel jen ze zvědavosti, jenže osud tomu tak chtěl, že zde narazil na nádhernou dívku s až neuvěřitelným hereckým talentem. Chodil se na ni - Sibylu Vaneovou - dívat každý večer. Zamiloval se do jejího nenapodobitelného talentu, do její krásy a ona zase do něj, do svého Prince z pohádky. Netrvalo to dlouho a Dorian se ve své zamilovanosti rozhodl Sibylu požádat o ruku. A jelikož by svůj sňatek nemohl utajit, svěřil se s tím Henrymu i Basilovi. Ti chtěli dívku, která dokázala Doriana okouzlit, poznat, a tak se šli společně podívat do divadla, aby jim ukázal svou vyvolenou. Sibyla však v ten večer hrála hrozně, naprosto bez citu, jako by jí bylo vše jedno. Dorian nechápal, co se stalo, kde zmizel její talent a nadání. Před tím, než Sibyla poznala Doriana, jedinou láskou pro ni bylo divadlo. Všechny role, co hrála, pro ni byly reálné, ale když pak přišel on (Dorian), uvědomila si, že nedokáže hrát zamilovanou do někoho jiného, když má nyní svého Prince z pohádky, kterého miluje celým svým srdcem. Ten to však nechápe, nenávidí ji za její hereckou neschopnost a už ji nikdy nechce vidět.

Ve svém domě si poprvé všimnul na obraze, jejž mu namaloval Basil, že má jeho portrét kolem úst krutý výraz. Uvědomil si, že jeho přání, které vyslovil při dokončení obrazu, se naplňuje. Dorian bude navždy mladý a krásný - všechny starosti, vrásky, stáří, obraz vlastní duše, se zobrazí jen na obraze, jeho reálná tvář zůstane neponičená. Právě díky změně, kterou zpozoroval na obraze, si uvědomí, jak hrubě se zachoval k Sibyle. Ačkoli ji už nemiluje, rozhodne si ji vzít i přes její neschopnost za ženu. Ráno se však dozvídá, že Sibyla spáchala sebevraždu. Je to pro něj rána, jelikož krutý výraz kolem jeho úst již nikdy nezmizí… aby nikdo tajemství obrazu neodhalil, rozhodne se ho navždy schovat na půdě domu.

Během několika let se věnuje cestování, poznává nové krajiny a jejich obyvatele. Vede nespoutaný život, který není vždy ukázkovým příkladem. Jakmile se vrátí do svého sídla, navštíví jej jeho přítel Basil. Má v plánu odjet na delší dobu do Francie a chtěl by se s Dorianem rozloučit a pohovořit o jistých znepokojivých zprávách, co se o něm povídají. Dorian už dále nedokáže udržet své tajemství obrazu a ukáže Basilovi svou pravou tvář schovanou v obraze v uzamčené místnosti. Při pohledu na ohyzdnou a zvrásčenou podobiznu Doriana s krutým a nenávistným pohledem, je Basil jen těžko schopný uvěřit, že by tento obraz namaloval. Začíná Doriana litovat, prosí ho, aby se změnil, aby se modlil za svou spásu. Dorian jej však neposlouchá, je hluboce raněn. Vezme nůž a zabije Basila. Jeho tělo pak donutí odklidit svého blízkého přítele patologa Alana Campbella.

Jednoho večera se vydá sám ve svých temných myšlenkách do nebezpečné čtvrti města. V jedné z hospod narazí na svého přítele Adriana, po krátké rozmluvě se rozhodne odejít. Jenže to se neobjede bez problémů – žena, kterou kdysi zranil, jej nazve stejně jako kdysi Sibyla - Princem z pohádky. Venku jej však odchytne James Vane, bratr Sibyly. chce Doriana zabít jako pomstu za smrt své sestry. Po celý svůj život hledal muže, který Sibylu před 18ti lety donutil k sebevraždě. Jenže neznal jeho jméno – sestra se vždy o svém milém zmiňovala jako o Princi z pohádky… a toho teď našel. Dorian však nechce zemřít, obalamutí muže svým mladistvým vzhledem – jak je možné, že by neměl vrásky, když se to stalo před tak dlouhou dobou? Jednoznačně se musel splést. On není ten muž, kterého hledá - nakonec se mu Vane ještě omluví, že jej napadl. Dorian mezitím prchá pryč a udělal dobře – po chvíli zařve na bratra Sibyly zmíněná žena z hospody, a objasní mu, že to je opravdu Dorian.

Dorian od té chvíle žije v nejistotě, že jej Vane neustále pronásleduje a proto se vydává na panství vévodkyně Gladys z Monmouthu. Ale ani zde nemá klid – neustále má pocit, že jej bratr Sibyly odněkud pozoruje.

Když si jednou vyrazili muži na lov, sir Geoffrey omylem zastřelil neznámého muže v domnění, že to je zvěř. Později se ukáže, že to byl James Vane. Dorian je od té chvíle klidný, jeho jediná starost je pryč.

Jakmile se vrátí zpět do svého domu, vyráží do tajné místnosti s obrazem, aby se podíval, jestli se náhodou nezměnil. Obraz zůstává stále stejný - zvrásčený a s nenávistným pohledem. Dorian vzal proto nůž, kterým zabil Basila, probodl svůj portrét a tím zabil sebe. Nalézají ho na zemi, mrtvého s nožem v hrudi, s podobou, která byla předtím na obraze. Na mrtvé tělo Doriana shlíží jeho portrét, nyní však nezkažený a s krásnou tváří.

---

Můj názor na tuto knihu je vcelku rozporuplný. Na jednu stranu se mi opravdul líbil námět i celkový nápad, ale na druhou stranu mě místy vážně nudily až přehnané filozofické dialogy lorda Henryho a Doriana. Jistě, vše bylo zajímavé, jen zdlouhavé. Ale to je styl Oskara, jsem si jistá, že si své příznivce najde.

PS: Taky vám přišlo, že se do tohoto díla promítl částečně homosexuální život Oskara Wildeho? XD
PS2: Pokud se chcete kouknout na filmové zpracování (v hlavní roli Ben Barnes), tak můžu doporučit.

HUDBA: The Unforgiving

2011-03-25T04:22:00.000-07:00

Nové album "The Unforgiving" od Within Temptation je na světě! Obsahuje celkem 10 skladeb + "Where Is The Edge" & "Faster", kterých jsme se dočkali i s klipem ještě před uvedením alba na trh. Do této chvíle mám celé album vyposlechnuté 6x a vidím to na dalších několik týdnů, dokud si nebudu nucena dát pár dní pauzu (A ano, hádáte správně... prostřídat to s Korejci a Tarjou XD)

Po prvním poslechnutím mě jejich nové dílo příliš nenadchlo. Po druhém však proběhla zásadní změna - album mě vtáhlo kompletně do sebe. Je to úplně jiný styl, než na který jsme - my, dlouholetí fanoušci WT - zvyklí. Je zde opravdu znatelný přechod na symphonic rock. Už to není jen ten čistý gothic metal - a mně se ta změna zdá opravdu skvělým krokem vpřed. Místy mi vadí přehnané efekty v pozadí (vystačila bych si s bubny XD), ale když se poté ohlédnu na vše ostatní, jsem mile překvapena. Kromě mého oblíbeného, a již zveřejněného, songu "Faster", mě nejvíce zaujal "Shot In The Dark" & "Lost". Oba si můžete poslechnout po rozkliknutí celého článku. ~~Snad se tedy brzy dočkáme i klipů!~~

V "The Unforgiving" si každý fanoušek přijde na své. Jsou tam songy energické, klidné, harmonické, deprimující, ale také skrytá poselství. Takže do každé nálady něco, to se bude hodit.

Nyní zbývá jen čekat na zhotovení klipů a premiéru chystaných short movies. Kdo se těší? MOTHER MAIDEN! XD Já teda určitě! ^_____^

Within Temptation - SHOT IN THE DARK

Within Temptation - LOST

HUDBA: I Feel Immortal

2011-03-23T14:44:00.000-07:00

Whenever I wake up I'm lost and always afraid ... The walls around me ... Overtakes the pain ... In my dreams ... And leave the hurt behind me ... There's no more death to fear ... In my dreams ... I feel immortal - I am not scared - No, I am not scared - I feel immortal ... When I am there.

HUDBA: Super Junior

2011-03-22T05:07:00.001-07:00

Je mi líto, pořád mě ti Korejci nepřešli XD (Začínám mít pochybnosti, jestli se tomu tak někdy vůbec stane) A upřímně jsem ráda ^___^

Níže vidíte jeden z mých nejoblíbenějších songů/klipů od Super Junior. Kyuhyun tam je jednoduše neodolatelný... a nejen on, i další členové (Ach, Donghae...) XD

Nehorázně dokonalé části:

Kyuhyun:

0.20-0.23
0.39-0.41
1.39
2.20
2.54-2.56
3.05-3.12

Donghae:
1.00-1.06 (Ten v tom šedém XD)
1.33-1.36
2.11

KNIHY: Veronika se rozhodla zemřít

2011-03-18T11:51:00.000-07:00

Veronika se rozhodla zemřít
Autor: Paulo Coelho
Originální název: Veronika Decide Morrer
Počet stran: 160

K příběhu Veroniky mě dovedl můj milý bratr čchi Avalonek. Jeho recenze na stejnojmenný film a následné doporučení spolužačky mě přinutily se na něj podívat. A nelituji toho. Z filmu sálalo pochopení. Konečně někdo řekl nahlas to, nad čím skoro denně přemýšlím… Místy jsem si říkala, že mi Veronika čte myšlenky. A při čtení knížky jsem tohoto dojmu nabyla naprosto. Aspoň teda v první části. Paulo Coelho vystihl přesně to, co já se bála přiznat nahlas před ostatními.

Je to mé první dílo právě od Coelha, tak nemohu říci, jaký to je autor, ale jeho styl psaní se mi - teda aspoň zatím u Veroniky - líbí. Co jsem si pročítala komentáře na cbdb, názory na něj jsou značně rozporuplné. Dílo "Veronika se rozhodla zemřít" se stalo jednou z mých nejoblíbenějších knih. Názory, filozofická moudra a další dodatky, které zde Coelho prezentuje, jsou ze života, jsou tak obyčejné a přesto skrývají poselství. Teď jen záleží, jestli to poselství pochopíte, nebo ne.

A nač se pozastavovat nad tím, že to je téma, které již někdo sepsal? Lidstvo píše knihy už pár stovek let, tak je jasné, že vymyslet něco nového, co tu ještě nebylo, je vcelku obtížné. Navíc byla příjemné délky, což je podle mého plus. Pro mě je to jednoduše knížka, která má své kouzlo.

Mladá Slovinka Veronika je znechucena svým životem. Nevidí v něm již nadále smysl. Stereotyp, kterým každodenně prochází, ji vnitřně ubíjí. Jednou už to nevydrží a rozhodne se spáchat sebevraždu. Jakmile si aplikuje smrtelnou dávku léků – které si pracně sháněla několik měsíců - už jí jen zbývá počkat, kdy umře. Jelikož to stále nepřichází, rozhodne se najít si nějakou činnost, kterou zaplní čas do své nevyhnutelné smrti. A tak sáhne po časopise, což by nikdy předtím neudělala. Je zde článek, který má hned v úvodu otázku: „Kde je Slovinsko?“.

A tím začíná příběh Veroniky. Nechci prozrazovat děj… na to je tato knížka až příliš dobrá. Takže – přečtěte si ji! Podle mě nebudete litovat… i když každý má jiný vkus, uznávám. ^__^

Níže je úryvek z rozhovoru Veroniky a její známé z Villete (Psychiatrická léčebna), který se mi vryl do paměti na hodně dlouho, možná na vždy…

---

„Jeden mocný čaroděj chtěl zničit jakési království, a tak do studny, z níž si brali vodu všichni obyvatelé té země, nalil kouzelný lektvar. Kdo se té vody napil, ten se zbláznil. Na druhý den ráno se jí napili všichni lidé z království a zbláznili se, až na krále - který měl pro sebe a svou rodinu vlastní studnu, k níž se čaroděj nedostal. Znepokojený král se snažil své poddané nějak zvládnout a nařídil řadu bezpečnostních a zdravotních opatření: ovšem strážníci a úředníci se té otrávené vody napili také, královy příkazy považovali za nesmysl a nehodlali je plnit. Když se pak obyvatelé království o těch dekretech dozvěděli, došli k názoru, že jejich panovník se zbláznil a že teď přikazuje samé hlouposti. S křikem se shromáždili před hradem a žádali, aby král odstoupil. Zoufalý vládce se tedy chystal vzdát trůnu, ale královna mu v tom zabránila a řekla: ,Teď půjdeme k té studni a taky se napijeme. Budeme pak stejní jako oni.´ Tak se také stalo: král s královnou se napili vody šílenství a okamžitě začali říkat nesmysly. Jejich poddaní pak od svého požadavku ustoupili: když král teď prokazuje takovou moudrost, proč by nemohl vládnout v zemi dál? V království potom nastal klid, přestože se jeho obyvatelé chovali docela jinak než jejich sousedé. A král mohl vládnout až do konce svých dní.“

Veronika se zasmála. „Vy nevypadáte na blázna,“ řekla.

„Ale jsem, přestože mě tady pořád léčí, můj případ je totiž jasný: stačí dodávat organismu určitou chemickou látku. Já ale doufám, že ta látka vyřeší pouze můj problém chronické deprese: jinak chci být dál blázen a vést život podle svých představ, a ne tak, jak si to přejí druzí. Víte přece, co existuje tam venku, za zdmi Villete?“

„Lidé, kteří se napili ze stejné studny.“

---

Toto dílo mohu vřele doporučit. Jen vám poradím – když knihu začnete číst, nepřestávejte, dokud ji nedočtete…

KNIHY: Jeptiška

2011-03-13T09:47:00.001-07:00

Jeptiška
Autor: Denis Diderot
Originální název: The Nun
Počet stran: 231

Dílo Jeptiška je kniha psaná formou dopisů od životem nešetřené řeholnice Zuzany Simoninové s markýzem de Croismare.

Již od svého narození je mladá dívka nenáviděna svými rodiči. Zprvu nechápala, proč jsou její dvě sestry milovány a jí rodiče opovrhují… ale ono všechno časem vypluje na povrch, a tak se k ní jednou donese, že je dítětem matčiného záletu z mládí. Kromě všech špatností, co jí prováděli doma za tuto osudnou chybu matky, ji donutili vstoupit do kláštera jako novicku (čímž odklidili Zuzanu včetně pomluv, které s ní přicházely), což by ji následně po složení slibu dostalo do pozice řadové sestry.

Zuzana však nikdy necítila žádnou touhu ani lásku k řeholnímu slibu. Při prvním pokusu o jeho složení udělá scénu. Před celým kostelem na otázku, jestli se chce stát řeholnicí, odpoví: „Ne.“

Od té doby ji však jeptišky začnou psychicky týrat. Mnohokrát chtěla Zuzana skočit do studny v klášteře a ukončit tímto své trápení, ale nesnesla pomyšlení, že by to ostatním sestrám udělalo akorát tak radost.

Po skandální události, která proběhla při jejím skládání slibu, je přeložena do jiného kláštera a zde tento slib smyslů zbavená nakonec přece jen složí. Když jí však po pár dnech řeknou, co provedla, nevěří jim. Na nic si nepamatuje. Její pověst ji předchází, a tak se k ní většina jeptišek chová odměřeně. Útěchu nalézá u matky představené de Moni, kterou si zamiluje. Je to pravá jeptiška, zapálená do svého řemesla a plná pochopení. Postupem času se z těch dvou stanou nerozlučné přítelkyně. Po její náhlé smrti však nastoupí do kláštera nová matka představená. U ní se stává Zuzana neoblíbenou a ostatní jeptišky novou matku představenou slepě následují.

Po nějaké době napíše Zuzana dopis panu Manourimu, kde ho žádá o pomoc se zrušením svého řeholního slibu soudní cestou. On nabídku přijme. Je mu však jasné, že tento případ vzbudí rozruch… aby měl i během průběhu procesu jistotu, že Zuzana stále žije, dožaduje se schůzek v hovorně kláštera.

Bohužel soudní rozsudek nedopadne dobře v její prospěch a Zuzana i nadále proti své vůli zůstala řeholnicí. Od doby tohoto rozsudku pro ni nastala doba tyranie, šikany a každodenního trápení ze strany ostatních sester v čele s matkou představenou. Jediný, kdo stojí na straně Zuzany, je mladá sestra Uršula.

Matka představená odmítá Zuzanu pouštět na bohoslužby, sebrala jí roucho, růženec, obrázek bývalé představené, modlitební knihu, boty a dokonce i ostatní šaty. Jídla a vody dostávala poskromnu. Mimo jiné zakázala ostatním sestrám se Zuzany jakkoli dotýkat, přiblížit k ní nebo chodit po stejné chodbě jako ona. V noci k ní často chodily ostatní jeptišky a dělaly hrozný hluk - tím pádem sestry, které nebyly zasvěceny do těchto praktik matky představené, nabyly dojmu, že je Zuzana posedlá ďáblem. Což samozřejmě nezůstane v utajení a hned se rozkřikne až na nejvyšší místa. Vyvolá to nečekanou reakci – klášter navštíví samotný vikář, aby vše důkladně prošetřil. Zuzana mu vše popravdě vylíčí a vikář nařídí matce představené, aby se k sestře Zuzaně chovala jako ke správné řeholnici a navrátila jí všechny její věci potřebné pro výkon tohoto slibu. Po těchto otřesných událostech se nechala Zuzana přemístit do jiného kláštera.

Zde bylo vše jiné. Nová matka představená si jí oblíbila pro její nadání a krásu. Neustále se jí dotýkala, líbala ji a zasypávala Zuzanu nejrůznějšími lichotkami. Odpouštěla jí ranní bohoslužby a zvala si ji do své cely. Zde prožívala stavy euforie, když se jí Zuzana dotýkala. Sestra Zuzana byla nezkažené a nevinné povahy, a tak si myslela, že má matka jen nějakou nemoc, když se chová vždy tak podivně, když se jí dotýká. Se svými obavami se svěřila zpovědníkovi, který se však zhrozil a okamžitě zakázal Zuzaně se s matkou představenou vídat a jakkoli s ní navazovat bližší kontakt. Zuzana nikdy neviděla na mazlení s matkou nic špatného a nechápala, proč jí to zpovědník nařizuje, ale uposlechla jeho příkazu.

Matka představená se diví Zuzaniny náhlé odtažitosti, a když se dozví o její zpovědi, nechá tohoto muže vyhodit. Jeho nástupcem si Zuzana rozumí více, než je na jeptišku vhodné. Tito dva lidé mají podobný osud – oba byli ke slibu donuceni násilím a necítí k němu lásku, která je k tomuto povolání potřebná. A jelikož konečně našli někoho dalšího, kdo je nespokojen stejně jako oni sami, začnou plánovat společný útěk. Matka představená mezitím chřadne, blouzní a chová se jako šílená kvůli toho, že ji Zuzana přehlíží. Nakonec ze žalu zemře. Zuzana se rozhodne využít zmatené situace po matčině úmrtí, přeleze klášterní zeď a uteče. Při pádu si však poraní záda a nohy, což jí způsobí nemalé potíže.

Po útěku si nalézá práci jako pradlena u paní Madinové a dopisuje si s markýzem de Croismare o své budoucnosti. Ten jí nabízí práci chůvy své dcery a Zuzana s nadšením přijme, jen nastoupit bude moct až tehdy, co se plně uzdraví. To se však nikdy nestane a Zuzana nakonec umírá na zranění způsobená pádem ze zdi. Následně si ještě vymění markýz s její zaměstnavatelkou pár dopisů, ale tím veškerý kontakt končí.

Zuzaniny dopisy byly psány jako vtip Denise Diderota a jeho přátel na markýze de Croismare. Když však začali tito muži vidět, že jim jejich vymyšlenou jeptišku uvěřil a chystá pro ni pokoj ve svém sídle, byli nuceni tento „vtip“ rychle ukončit – nechali Zuzanu zemřít. Diderot poté všechny dopisy přepsal do čtivé podoby.

---

Celkově se mi kniha líbila. Pokud však v ní hledáte nějakou zápletku, tak narazíte – žádná podstatná tam není. Ale i přesto je to působivé dílo. Zaujaly mě především popisy vztahů v tak uzavřené společnosti, jako jsou služebnice Boží. Diderot nabral inspiraci z tehdejší situace ve Francii, ale jestli se některá z událostí zakládá i na reálném základu? To vážně netuším.

DALŠÍ obaly knihy - pro větší zobrazení klikněte na miniaturu:

FILMY: Disney Fairies

2011-03-03T06:10:00.000-08:00

Mnozí z vás ví, jak moc mám ráda Disney filmy ^^ A zrovna dnes jsem narazila na jedno úžasné video z Disney Fairies s názvem "Rainbows End". Musím se na něj stále dokola dívat... proč nemůže být náš svět tak barevný? Tak milý? Všechno by bylo snazší.

King vs. Meyerová

2011-03-01T11:39:00.001-08:00

Na Stephena Kinga mě začal tak nějak více upozorňovat můj milý bratránek Miky, neboť on se do jeho tvorby doslova asi vážně zamiloval (Omlouvám se ti XD). Do té doby jsem tohoto muže úspěšně ignorovala. A víte proč? Protože nikdy nejdu s davem. Na úspěšné autory se dívám skepticky, protože už jsem prostě taková. A buď se mi jejich díla zalíbí, nebo ne. Každý máme jiný vkus…

Jenže mistr King mi podráždil nervy ještě předtím, než jsem si přečetla něco z jeho tvorby – a to díky svému výroku na autorku Twilight ságy. Neříkám, že jsem nějaká extrémní švihlá upíří fanynka slečny Stephenie (Ne, opravdu nejsem), ale i ona je pouze začátečnice a nezasloužila si, aby o ní takhle King mluvil. Chcete doslovně, co řekl?

Tu to máte: „J.K.Rowling is a terrific writer and Stephenie Meyer can’t write worth a darn. She’s not very good.“ … King says Meyer's secret is „…writing to a whole generation of girls and opening up kind of a safe joining of love and sex in those books. It’s exciting and it’s thrilling and it's not particularly threatening because they’re not overtly sexual.“

Kdo mu dal právo tohle říkat?! Budiž… chápu, kdyby to udělal někde mimo média, ale vytroubit tyhle myšlenky do celého světa? Nikdo mu nebere jeho názory, jen ať si je klidně má, ale tohle přehnal. Bezpochyby to je jeden z pomyslných králů literatury 20. století, ale to mu nedává právo na to, aby ji takhle veřejně shodil. Pán King asi zapomněl na své začátky. Jediné, co nám může být dáno od přírody, je talent. Jenže sám talent nestačí, potřebujete ho umět rozvíjet. Proto je nutné se na prvotiny dívat s nadhledem. Autor se teprve rozepisuje a sám se hledá. To samé si myslím, že panovalo u Stephenie, protože když si porovnáte Twilight ságu a její druhé dílo „Hostitel“, tak vidíte znatelný pokrok ve stylu psaní autorky. Troufám si říci, že Hostitel je mnohem lepší - a to jak stylisticky, tak příběhem – oproti té její upírštině, i když i ta má přes své značné nedostatky něco do sebe (A ano, i já si ji ráda přečtu, když mám náladu na romantiku). Proto mě zaráží slova mistra Kinga, který posuzuje autory hned po prvních pár dílech – zvláště, když jsou na sebe navazující a mají totožné postavy, což znamená, že tehdy neměla ještě možnost prokázat, jaká doopravdy je. Přiznejme si to, že Kingův román „Carrie“ taky není zrovna dokonalé dílo na prvotinu. Ať už je Meyerová jakákoliv autorka, tak nemůže za to, že se Twilight sága stala tak populární, byť téma, které zvolila, moc normální není (Haha… upíři celého světa mají jistě momentálně díky ní krevní hody).

Netvrdím, že je Meyerová nějaká úžasná spisovatelka, ale tohle si nezasloužila. Od Kinga jsem četla „Zelená míle“ a „Carrie“. Na další jeho tvorbu nemám náladu, i když vím, že posuzovat podle dvou knih je neobjektivní. Uznávám, že mé názory jsou přehnané a jestli jste nabyli dojmu, že jsem schválně při čtení hledala chyby, tak máte v tomto případě pravdu (No jo, mám to prostě v povaze).

Carrie byl zajímavý příběh, vážně se mi líbil, ale přijde mi, že se Stephen neumí do postav vžít. Podával Carriiny emoce tak suše, jako by to bylo samozřejmost - že to je normální, jak trpí. Nečekala jsem srdcervoucí knížku plnou emocí, ale trochu soucitu mohl projevit. To samé v Zelené míly, i když zde už je vidět umělecký styl, který si už stihl King po celá ta léta psaní upravit do nynější kvalitní podoby - a tím pádem i celá kniha dostala svou hodnotu.

Každý z nich píše úplně jiný styl literatury a každý člověk má jiný vkus na knihy, proč odsuzovat jiné pro ten jejich?

Nuž… jaký máte vy názor na Kinga či Stephenii? Meze se nekladou ^__^

ARTS: Já a Kyuhyun

2011-02-28T03:51:00.000-08:00

Kyuhyun mě přijel navštívit z Koreje na víkend... vzal s sebou taky pár přátel. A aby jsme si tuto památnou chvilku zvěčnili, nechali jsme se vyfotit. Nalevo můžete vidět mého milého Kyuhyuna a vedle něj mě XD (Ano, vím, že jsem trapná :D)

KNIHY: Romeo, Julie a tma

2011-02-25T15:00:00.001-08:00

Romeo, Juliet a tma
Autor: Jan Otčenášek
Počet stran: 155

Víte jak je v dnešní době obtížné najít nějakou kvalitní knížku z období druhé světové války? Věřte mi, že opravdu hodně. Za prvé - nikdo z vašich známých tento typ literatury nečte a když už čte, tak sáhnou po něčem jiném válečném - třeba od Remarqua, kterého zase já nemusím. Proto jsem moc ráda, že mě štěstí (nebo osud?) dovedl až ke knížce Jana Otčenáška - Romeo, Julie a tma. Hned po tom, co jsem si přečetla stručnou synopsi a názory čtenářů, bylo rozhodnuto. A nelituji toho. Toto dílo je jedno z těch mála, které chytne za srdce. Není to druhá Sophiina volba, ale nějak podvědomě mi přijde, že podobnou situací si prošlo mnoho lidí za druhé světové války, kdy bylo Československo okupováno Němci.

Hlavní úlohu v této novele sehráli dva mladí lidé - student Pavel, jenž právě dokončuje své studium na gymnáziu, a Židovka Ester, která se rozhodla neuposlechnout povolávací rozkaz na nastoupení do koncentračního tábora v Terezíně - za což jí hrozí tvrdé postihy a s největší pravděpodobností smrt.

Začalo to vcelku nevině. Pavel se při cestě na filmové promítání zastaví v parku, aby si zakouřil po náročném dni ve škole. Když usedne na lavičku, je ponořen do svých myšlenek a nevnímá okolní svět... Ale po nějaké době mu dojde, že na druhém konci sedí neznámá dívka a pláče. Co bude dělat? Ach ano, jak očekávané - po menším odporu z dívčiny strany se nakonec oba mladí lidé seznámí. Ester vypráví Pavlovi o životě své rodiny před 2. světovou válkou a při následném vytvoření protektorátu Čech a Moravy, kdy jí bylo zakázáno chodit do školy, kin a na jiná veřejná prostranství - mimo jiné i nošení té potupné žluté hvězdy označující všem její rasovou příslušnost. Při své zpovědi se zmíní i o povolávacím rozkazu svých rodičů, kteří byli nuceni odejít do Terezína... Od té doby o nich však neslyšela. V podstatě nemá ani jistotu, jestli jsou vůbec naživu.

Po dívčině vyprávění se Pavel rozhodl pro riskantní plán, který může znamenat nejen jeho vlastní a Esteřinu smrt, ale i popravu jeho blízkých - a to vše za to, že se rozhodl ukrýt Ester před německými gestapy do malého pokojíku vedle krejčovské dílny, kde pracuje jeho otec. Problém je v tom, že za skrývání Židů, či jakémukoliv pomáhání této "nečisté" rase, hrozí tomu dotyčnému i jeho blízkým okamžitá smrt... Pavlovi se však podaří Ester ukrývat několik měsíců bez vědomí kohokoliv jiného. Během této doby se čím dál tím více seznamují a sbližují. Ester vypráví Pavlovi o své první lásce, která skončila právě kvůli obsazení Československa - chlapec, jenž se jí dvořil, se zalekl hrozícího nebezpečí a potupy, které by dosáhl svým vztahem s Ester, a tak se rozešli. V Ester to zanechalo ránu, ale svým způsobem jeho jednání podle mě chápala.

V době, kdy Pavel ukrývá Ester, se odehraje atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, který po několika dnech od útoku umírá na následky vážného poranění. Německé gestapo po jeho smrti vydává rozkaz pro prohledávání všech obydlí, aby se našli ti, jež tento útok provedli. Jestli při prohlídkách narazí na jakoukoliv spojitost rodin s Židovstvím, znamená to pro ně i jejich okolí okamžitou smrt...

Od té doby, co Pavel ukryl Ester do malého pokojíku u krejčovské dílny, se choval jinak než předtím. Už není tak bezstarostný a klidný jako dříve… a už nikdy nebude. Doma si rodiče změněného přístupu k životu svého syna samozřejmě všimnou a snaží se zjistit, proč se Pavel chová najednou tak divně - je zamlklý, introvertní, jídlo si odnáší do pokoje aj. Několikrát dokonce sleduje Pavlův otec svého syna, kam každý den utíká z domu… Nakonec se mu podaří zjistit, pro koho to vše dělá a snaží se Pavlovi ze všech svých sil pomoci v tom, aby Ester udrželi naživu a zároveň nebyli zavražděni společně s ní...

Jenže to se v době udavačů, kdy je vás i domnělý nejlepší přítel schopen udat, skoro nemožné. Ani Ester nemůže žít věčně zavřená mezi čtyřmi stěnami - začíná ji to děsit, přivolávat stavy úzkosti, ale i pocity mála vzduchu. Jednoho dne už to nevydrží a vyběhne ze svého úkrytu ven... zde ji uvidí příslušníci německého gestapa a jakmile spatří žlutou hvězdu na Esteřině kabátě, vydávají se s rychlostí za ní - a samozřejmě s nepopiratelným úmyslem ji zavraždit - jako by byla zvíře, které si vyhlídli bohatí páni pro svůj lov. Celý příběh končí vraždou Ester, kdy je smrtelně postřelena... Jejím útěkem zachránila život nejen své lásce Pavlovi, ale i všem jeho blízkým.

---

Romeo, Julie a tma je skvělé dílo. I když je první polovina knížky spíše takového... romantického rázu, druhá půlka ve mně vyvolávala mrazení. Okolní prostředí i pocity, které hlavní postavy prožívaly, byly tak živě popsány, že člověk prožívá osudy v knížce společně s nimi.

Pan Otčenášek má velkou slovní zásobu a i zajímavý styl psaní. Líbil se mi a opravdu dobře se čte. Navíc má příjemnou délku, takže za jeden večer ji máte přečtenou. Je to skvělé dílo o tragické době.

KNIHY: Škola noci 1, 2, 3, 4, 5

2011-02-20T10:23:00.000-08:00

Před pár týdny jsem zašla do knihovny s úmyslem si půjčit nějaké to čtení na leden. Jenže v té naší malé pobočce na okraji města jen těžko najdu něco, co jsem již nepřečetla - proto jsem bez přemýšlení sáhla po novinkách. A ano - opět tam byli jen samí upíři. Po zpopularizování Twilight ságy jsem ztratila o ně zájem, ale věřejnost očividně stále ne. Spisovatelky se rychle pustily do psaní příběhů s upírskou tématikou a vydavatelé jim jejich tvorbu rádi vydají, protože dokud to je v módě, zisky jsou jisté. Některé z těchto knížek jsou opravdu vydařené a zařadily se do mých oblíbených (Vampýrská akademie), jiné jsou sice vydařené, ale něco mi na nich nesedlo (Twilight, Škola noci, Upíří deníky) a některé z nich mě přímo zarážejí svou jednoduchostí a neoriginalitou (Akademie Evernight). Tím nechci říct, že by byly zlé, jen každý má prostě jiný vkus na knížky a já nejsem výjimka.

Když se podíváte do knižních novinek, většinu z nich tvoří právě upíři a tomu podobné. Nestěžuji si, však já si to ráda přečtu. Je to prostě zase další z mnoha módních hitů, jako byly předtím čarodějnické školy nebo mimozemské civilizace. Lidé to hltali stejně, jako nyní hltají upíry. Nic neodsoudím, dokud si to sama nepřečtu. Protože třeba to, na co nadávají jiní, já budu opěvovat - a naopak.

Škola noci - P.C.Cast & Kristin Cast

A zase tu máme něco nového, něco, co tu ještě nebylo, něco, co je pro mou věkovou skupinu jako stvořené. Ano, mluvím o Škole noci. Název mě zprvu opravdu odrazoval. Popravdě už si ani nevzpomínám, proč tomu tak bylo. Ale jak mi byly tyto knížky doporučeny kamarádem, ke kterému mám důvěru, tak jsem se na ně vrhla. Samozřejmě nebyly v knihovně jako vždy k sehnání, takže mi zbylo zajít na uloz.to a najít si je tam (Jestli vám to nejde najít, tak mi napište, pošlu vám je). Už při čtení první kapitoly mi došlo, že to nebudou tak zlé knížky, jak mi říkala kamarádka. Podle mého prvního dojmu se skvěle četly. Člověk se nemusí u nich příliš soustředit a děj ubíhá svižně - nikdy se nenudíte.

Znáte tu situaci, kdy začnete nesnášet hlavní hrdinku a máte radši všechny vedlejší, jen ne ji? Přesně to se stalo mně. Nevím, koho napadlo (Mám takové tušení, že to byla dcera od P.C.Cast), aby udělaly ze Zoey takovou, s prominutím, děvku. Jako já chápu, že takhle se asi chová dnešní mládež, ale prostě... to už je i na mě moc a to něco vydržím. Aby za jednu knížku stihla mít tři chlapce najednou - to už je na pováženou. Doposud jsem přečetla prvních pět dílů z chystaných 15ti! Opravdu by mě zajímalo, o čem chtějí slečny Cast/ovic psát. Tak ale uvidíme, třeba překvapí...

Co se týká prvního dílu, tak ten byl celkem pěkný. Očekávaný děj, ale jak už jsem říkala - nenudilo mě to, spíše naopak. Při čtení jsem to hltala.

Zoey byla jednoho dne označena jako nové upíří mládě Školy noci. Do té doby vedla vcelku normální život - s rodinou nevycházela, chodila s nejlepším klukem na škole a měla tu nejúžasnější babičku. Když ji však jednou ve škole označili upířím znamením srpku na čelo, celý její dosavadní život se změnil. Přátelé, o kterých si myslela, že s ní budou vždy, ji opustili. Matka a otčím ji zavrhli a nechtěli ji i přes hrozící nebezpečí pustit studovat na Školu noci. A to i tehdy, když věděli, že to znamená pro jejich dceru jistou smrt – a to z toho důvodu, že když se upíří mláďata nezdržují s dospělými upíry, chřadnou a nakonec zemřou. Nuž, tak se nám Zoey i přes odpor rodičů přesune do Školy noci. Se vším jí v té době pomáhá její babička, která je zde vyobrazována jako potomek starého indiánského kmene a jako nejhodnější člověk, kterého Zoey kdy měla možnost poznat. Při přijímacím řízení na škole se seznamují obě s velekněžkou upírů Neferet, jež se stane nakonec i Zoeynou mentorkou. Zpočátku si nedokáže Zoey zvyknout na nové prostředí a má obavy, jak ji ostatní vezmou mezi sebe, a to nejen z toho důvodu, že je zde novou studentkou, ale i kvůli zvláštnosti, která se při označení stala – její srpek se plně vybarvil stejně tak, jak to je viditelné u dospělých upírů. Ale jak jistě tušíte, tak to nezůstane jen u vybarveného srpku. Jak by se dalo očekávat, najde si za pomoci své nové spolubydlící Stevie-Rae nové přátele – dvojčata Erin a Shaune, Damiena a později i Jacka, kteří jí budou věrní na život a na smrt.
V celém prvním díle je popisováno prostředí školy – a to jak jednotlivé hodiny, tak i rituály. Samozřejmě se zde také hojně dočteme o vztazích mezi jednotlivými postavami a také postupně se Zoey objevujeme její nově získané schopnosti, které na konci prvního dílu opravdu pěkně zužitkuje.

V druhém dílu se začaly projevovat Zoey/ny manýry teenagerky. Oficiálně byla přijata jako nástupkyně velekněžky Neferet a to díky své schopnosti ovládat všech pět živlů (Oheň, Vodu, Zemi, Vzduch a Ducha), což se doposud v upířím světě nikdy nevyskytlo. Tím pádem o ní začal být všude v upířím světě, a to hlavně ve Škole noci, obrovský zájem. Ke svému dosavadnímu chlapci Erikovi si nabrnkla ještě nevědomky (Ale co si budeme nalhávat, přesně věděla, co dělá!) svého bývalého lidského přítele Heatha, se kterým se dokonce otiskla - pro neznalé: znamená to, že můžou vzájemně cítit pocity a možná i myšlenky toho druhého, jsou propojení, jako by byli jedno tělo a to jen díky tomu, že se Zoey napila z jeho krve - ale to jí nestačilo, že jo. Ještě si začala románek s učitelem poezie Loren/em, který byl opravdu okouzlující, to bezpochyby, ale řekněme si narovinu - když už Zoey má dva chlapce, proč si začínala ještě se třetím? Ach bože. Tohle její chování mě po celou dobu čtení knížek vyvádělo z míry a neskutečně štvalo. Styděla jsem se za ni. Ale věřte mi, že tímhle to ještě neskončilo. Mimo jiné si zde Zoey začíná všímat častějších úmrtí mláďat – Ano, i to se může v upířím světě stát. Některá mláďata nejsou schopna dokončit proměnu a tak umírají. Není to výjimečný úkaz – které se jí zdá podezřelé. Zvláště, když zjistí, že její kamarádka Stevie Rae sice zemřela, ale díky kněžce Neferet se z ní stal nový druh upíra – jednou z odlišností je červeně vybarvené znamení. Později se také dovídá, že tenhle osud potkal i další mrtvá mláďata ze Školy noci a tak se snaží tuto záhadu vyřešit.

Třetí díl se motá kolem toho, jak navrátit Stevie-Rae její lidskost (Jelikož se z ní stala krvelačná bestie) a zároveň si zde Zoey řeší své komplikované vztahy. Za všechna svá tajemství, která tají před svou „smečkou pakoňů“ (jak by to řekla nejhezčí holka na škole Afrodita), ji nakonec vyloučí z jejich party. Mimo jiné ještě více upevní svůj otisk s lidským klukem Heath/em a to díky své neovladatelné chuti na čerstvou krev (Kdyby chtěla, všechno jde, jenže ona nechtěla!), který následně bolestivě přeruší za pomoci románku s upířím učitelem poezie Loren/em. A jak že ho vlastně přeruší? Víte… vyspí se s ním. A tím, že s někým má tento styk, naváže nový otisk a skončí ten, jež měla předtím. Jenže nejlepší je, že když se po sobě Zoey a Loren sápou, tak vletí do té místnosti Erik a načapá je – jenže v té době je ještě stále klukem Zoey. Tak co? Už máte k Zoey také takovou nechuť? U mě se to stránka od stránky stupňovalo. Celá knížka končí rituálem, kdy se za pomoci Zoey/ny smečky a nejhezčí dívky na škole – Afrodity - navrátí Stevie-Rae lidskost a zároveň jí dopomůžou k dovršení dospělosti. A to i za tu cenu, že se z upířího mláděte Afrodity stane obyčejný člověk, byť jí stále zůstal její jasnovidecký dar od upíří bohyně Nyx.

Čtvrtý díl se mi zdál asi zatím nejlepším. Ze začátku se s pomocí Afrodity udobří Zoey se svým stádem pakoňů, i když ty vztahy nejsou zrovna růžové. Začnou jí znovu věřit a to je v této kritické době nejdůležitější. Proč kritické? Jelikož Afrodita díky své schopnosti vidět do budoucnosti předpověděla Zoey smrt – a to rovnou dvěma způsoby. Sotva se dostane do Školy noci nový student Stark, tak hned po prvním setkání se Zoey si uvědomí, že je to k sobě táhne – jelikož jsou oba něčím výjimeční. Zoey je už nyní zvolena nástupkyní velekněžky a Stark je nejlepším střelcem v dějinách upíří historie. Jenže co se nestane… hned po tom, co si Zoey promluví poprvé tak nějak více se Stark/em, tak jí umře v náručí. Ale aby to ještě více zdramatizovali, tak samozřejmě obživne jako červené mládě – stejně jako kdysi Stevie-Rae. Po celou dobu tohoto dílu se řeší, co udělat s Neferet, která spřádá plány na osvobození Kolony – partnera Nyx, který kdysi v daleké minulosti znásilňoval panny indiánského kmene (Čistě náhodou toho kmene, ke kterému patří babička Zoey). To se však nelíbilo zdejším ženám a tak si na Kolonu vymyslely plán. Vyrobily z hlíny dívku, daly ji krásu a ty nejlepší vlastnosti. A jelikož se Kolona nemohl ovládnout, tak za ní běžel pod zem do jeskyně, kde na něj byla nachystána past, díky které zůstal uvězněn několik dalších století v objetí této hliněné panny – a také se zabývá problémem číslo dvě: co s červenými mláďaty. No a vyvrcholí to střetnutím celé Školy noci a Zoey/ny smečky + červenými mláďaty v čele se Stevie-Rae. Neferet se podaří zdárně povolat Kolonu na zemský povrch. Ten všechny přítomné ovládne svou hypnotickou schopností a podřídí je své vůli. A jelikož je to ten „zlý“, tak logicky musí ti „dobří“ v čele se Zoey utéct. Tímto končí čtvrtá kniha.

No a co pátá? Vskutku zajímavá. Zatímco se v čtvrté knize s těmi chlapci naše milá Zoey uklidnila a my doufali, že se už tomu bude natrvalo, tak jsme se mýlili. V páté to zase rozjíždí. Po přesunu ze Školy noci se nastěhují do prozatímního obydlí červených upírů – do podzemních chodeb starého nádraží. Stevie-Rae se podařilo s pomocí Afrodity zařídit jejich „obydlí“ jako normální pokoje, které byste mohli vidět v kterékoliv rodině. Zde se odehrává asi půlka celkového děje. Mimochodem - udobří se s Erikem, naváže opětovné otisknutí s Heath/em (I když k tomu měla vážné důvody) a ještě k tomu začíná být zamilovaná do Starka. No neliskli byste jí? Já teda jo. I přesto, jaká je úžasná a zachraňuje celý svět, tak mě nehorázně svým chování štve. Ale aby toho nebylo málo, tak se jí podaří dostat do Školy noci, nepozorovaně z ní společně s kamarády utéct a následně zahnat jak Neferet, tak i Kolonu. Teď je otázka – na jak dlouho se jim to podaří udržet na této klidné rovině?

Celkově mě pátá knížka příliš nenadchla, ale opět se skvěle četla. Děvčata Cast/ovic umí pěkně popisovat jednotlivé charaktery postav a okolní prostředí. Očividně mají obě obrovskou fantazii a to se v dnešní době cení. Co však přinese šestá kniha? To opravdu netuším. Samozřejmě jsem četla spoilery, jen abyste si nemysleli. Po přečtení prvních tří kapitol v anglickém originále jsem nabyla dojmu, že knížka bude napsána v úplně jiném stylu – kdy bude jedna kapitola z pohledu Zoey, druhá z pohledu Stevie-Rae atd. Další díl by měl vyjít na konci března. Tak snad ho budou mít brzy v knihovně nebo ho někdo umístí na internet jako e-book – abych mohla pokračovat ve svém komentování XD

Tato knižní série je opravdu povedená, ale má své chyby. Chápu, že Kristin Cast svou „teenagerovskou“ mluvou sérii oživila, ale přidávání tam jmen jako je např. Johnny Depp či Orlando Bloom – nejsem si jistá, jestli to je dobré pro budoucnost. Za dvacet let nebude mládež pohlížet na tyto dva muže jako sexy symboly. To je asi ta největší chyba. Ten zbytek by se dal v pohodě přehlédnout. Styl psaní Cast/ovic devčat se mi líbí a ráda si přečtu další díly. I když mi z hlavní hrdinky vážně kolísá krevní tlak… Hlavně mě zajímá osud dalších postav – ať Afrodity, červených mláďat, Stevie-Rae, stáda pakoňů, Starka, ale i samotné Zoey - které se po celou dobu všech pěti knih postupně měnily. Toho si na knížkách cením – že nejsou stále o tom samém a že postavy se vyvíjejí. Samozřejmě jsem v tomto rozsáhlém popisu vynechala mnoho podrobností, ale doufám, že vám to třeba v něčem pomohlo :)

Within Temptation - Acoustic

2011-02-19T11:05:00.000-08:00

Je těhotná a podívejte, jak krásně zvládá tóny! ^^ Přiznávám se, že místy je i na mě tato tónina příliš vysoká, ale i přesto si zaslouží obdiv :) Už aby tu bylo nové album a následné turné. Ale hlavní je miminko, takže ať je zdravé a stejně tak talentované jako ona a její muž :)

Within Temptation - Where Is The Edge

Within Temptation - Faster

KNIHY: Pýcha a předsudek

2011-02-14T06:26:00.000-08:00

Pýcha a předsudek
Autorka: Jane Austenová
Originálná název: Pride and Prejudice
Počet stran: 318

Před dvěma dny jsem dočetla knížku, na kterou jsem čekala opravdu hodně dlouho, než-li jsem jí konečně sehnala v knihovně. Film podle stejnojmenné knížky "Pýcha a předsudek" jsem viděla v podání s Keirou Knightley nejméně 6x a naprosto mě uchvátil. Není se proto čemu divit, když to samé řeknu nyní i o knížce. Jane Austenová umí nádherně popisovat charaktery jednotlivých postav. Místy se mi to sice zdálo až příliš zdlouhavé, ale proč ne? Je to její styl a tím je právě tak kouzelný. Příběh rodiny Bennetových je snad znám skoro každému, koho zajímají historické romány. Je to klasika, kterou by neměl nikdo vynechat - a to hlavně kvůli zážitku, který si po přečtení odnesete.

Je to příběh, který pojednává převážně o vztazích mezi dívkami a muži tehdejší společnosti. Bylo opravdu těžké seznámit se s někým, do koho by se mohla dívka svévolně zamilovat. Většinou jí byli muži předhozeni a ona poslušně kývla na nabídku sňatku. Když se děvče nevdalo do 20ti, bylo společensky zavrhnuto. A proto se nemůžeme divit, že se matka pěti dcer snaží všechny co nejdříve zasnoubit - a to nejlépe s majetnými pány. Už z hlediska pravidel by se měla nejdříve vdát nejstarší - v tomto případě Jane, která svou krásou a přívětivou povahou dokáže okouzlit snad všechny pány, kteří se zdržují v její blízkosti. Když se na plese seznámí s mladým panem Bingleym, jež oplývá svou přátelskou povahou, přeskočí mezi nimi cit, který dosud ani jeden z nich nezažil. A věřte tomu, že nakonec to dopadne podle jejich prvotních představ, i když za každou pravou lásku se musí něco vytrpět.

O něco mladší Elizabeth zase prozměnu vyniká svou svěží myslí a rozumnými argumenty. Není hloupá, a tak se nehodlala vdát za svého bratrance - církevního hodnostáře pana Collinse - který jí byl podstrkován matkou jako dobrá partie pro zbytek života. V tehdejší době bylo odmítnutí muže nepřijatelné a zvláště v případě, kdy jste bydleli na vesnici, kde se drby šíří rychleji jak světlo. Ale Elizabeth stále věřila, že najde někoho, kdo by ji miloval a koho by milovala i ona...

A hle... s panem Bingleym přijel do jejich vesnice i jeho blízký přítel pan Darcy. Na první pohled pyšný, sobecký, nepřátelský a opovrhující lidmi s nižším postavením. Jenže první zdání může klamat. Mezi Elizabeth a panem Darcym se postupně rozvíjí silný cit, který se pro oba stane nakonec láskou, i když -řekněme si narovinu - než si to oba uvědomili, tak by i hlemýžď dokázal přejít celý Londýn od severu k jihu. Jednoduše... ti dva prostě k sobě snad od jakživa patřili.

A knížka není jen o těchto dvou párech, ale i o dalších postavách - ať to je pan Bennet s vlastním názorem nebo jeho žena paní Bennetová, která sice neoplývá chytrostí ani příkladným chování, ale uznejte - není to úžasná postava k popisu? To samé bych mohla říci i o panu Collinsovi, Lady Catherine, sestře pana Bingleyho a dalších. Každá z postav má svůj příběh a své dobové rysy. Jejich charakter je vykreslen tak podrobně, že si můžete představit i své známé do jejich rolí. Jednoduše - Knihu mohu doporučit těm, kterým nevadí dialogy. Je jich tam opravdu požehnaně, ale věřte, bez nich by to nebylo ono.

FILMY: Winter's Bone

2011-02-13T12:28:00.000-08:00

Winter’s Bone
Rok výroby: 2010, USA
Délka: 100 minut
Žánr: Drama
Režie: Debra Granik
ČSFD

Znáte ten pocit, kdy vás snímek tak vtáhne do děje, že někdy i zapomenete, že to je jen film? Právě tento pocit jsem měla při Winter's Bone. Skvělý výkon zde podala mladičká Jennifer Lawrence, která svou roli 17ti leté Ree zahrála s přehledem. Nevědět, že to je film, věřila bych všemu, co mi je předhazováno - a zároveň mě to nutí zamyslet nad tím, jak asi vypadá tahle odvrácená strana venkovské Ameriky.

Winter's Bone je snímek, který nám nechává prostor k zamyšlení. Není jako jiné filmy, kdy vše dostanete buď v průběhu nebo na konci... Nedozvíte se zde proč a jak. Musíte využít svou fantazii. Mnoho okamžiků jste donuceni si dotvořit sami a je jen na vás, jak velkou úlohu dáte každé z jednotlivých postav. Proto si tohoto filmu tak cením.

Stejně jako prostředí jsou zde vyobrazeny i charaktery postav. Jsou tak realistické, že mi nedělalo vůbec problém uvěřit, že ti lidé opravdu takto žijí - duševně nemocná matka, neustále sjetý strýček, zkorumpovaný šerif a tvrdé venkovské ženy, které se nebojí ničeho. Ano, to je realita.

Ree je mladá dívka, která byla nucena předčasně dospět po zmizení svého otce, jenž se pro svou "práci" dostal do vězení, ze kterého se dostal jen díky kauci, kde pro své vykoupení obětoval všechen svůj majetek. Problém je ten, že když se neobjeví u soudu, veškerý majetek propadne státu a Ree bude i se svou rodinou vystěhována. Ve svých 17ti letech se tudíž Ree musí vydat zjišťovat, kam její otec zmizel a navíc se postarat o malou sestru, bratra, duševně nemocnou matku a celé jejich hospodářství. Pro své hledání si zažije mnoho nepříjemností, které ji však neodradí od jejího cíle - najít otce - a to jak živého, tak mrtvého.

Příběh se nese v relativně poklidném duchu, a tak máme možnost nahlédnout i do běžného dne na americkém venkově. Nejstarší sestra učí své malé sourozence jak přežít, což by se v naší zemi mohlo zdát poněkud drastické - ale okolnosti jsou neúprosné.

Uslyšíte jen málo hudby, ale jsem si jistá, že vám to ani vadit nebude. Můj názor je, že by tam byla zbytečná a zkazila ten realistický dojem, který ve vás snímek s jistotou zanechá.

Trailer

Within Temptation - Faster

2011-02-13T06:08:00.001-08:00

Minulý měsíc - přesněji 31. ledna 2011 - měl premiéru oficiální klip songu "Faster" z připravovaného alba "The Unforgiving" od Within Temptation. Samou nedočkavostí jsem pomalu nemohla spát a jak to dopadlo? Nad má očekávání. Skvělý song, skvělý klip, skvělá atmosféra.

A jelikož se WT rozhodli, že k několika songům nového alba nahrají i krátký film, tak zde jej můžete vidět. Je opravdu povedený, stejně jako celý song. Jsem naprosto unešená! Přechod z gothic metalu na symphonic rock jim jednoduše jenom prospěl :)

Music is my life

2011-02-13T06:07:00.002-08:00

What have you done?! Now, when I was your sexy bitch I need you, you're like oxygen for my body. I miss you, oh my Alejandro! After this special night with you I feel immortal. A day without you is like a year without rain. It's a bad romance!!! All what i want to say you, it's sorry! Just 4 minutes and I have to say you goodbye!

Toto video nemá nic společného s textem výše. Jen opět začali dávat Supernatural, tak se to na mně projevuje XD

Bílá tečka

2011-02-13T06:07:00.001-08:00

Všude slýchávám, že lidé dávají do svých děl kus sebe samého... někteří do nich vkládají emoce, druzí myšlenky a další třeba skryté významy či hádanky. A co když tohle všechno spojíte dohromady? ^^ Však přečtěte si to mé "veledílo" a hledejte... třeba najdete :) Pokud chcete správnou atmosféru, je nutné pustit si tento song od 0.24 sekundy. ;)

Bílá tečka v černém lese
v temnotě se ladně nese.
Zastaví a rozhlédne se...
Pak zas běží…
dál a dál.
Však za ní další tečka
létá někde opodál…
Najednou se zastaví,
trávou plíží se…
křoví se jí postaví.
V tu chvíli...
rozpustí se.

ARTS: Wallpapery

2011-02-13T05:53:00.000-08:00

Občas mě chytne tvůrčí múza, a tak otevřu PS a vytvořím nějaké to "dílo".

Peter Sam Divine - Příběh notebooku

2011-02-13T05:40:00.000-08:00

Notebook jsem dostala týden před nastoupením na střední školu. Starý stolní počítač, který používala celá naše rodina minimálně 7 let, byl už na odpis - neustále se něco muselo opravovat a ani jeho výkon nebyl už nejlepší. Přece jen - byl to vylepšený dědeček, kterého jsem využívala pravidelně každý den. A co se týká jeho HDD, tak s 80GB si v dnešní době vystačí opravdu málokdo. 20GB vám zaberou základní programy a systém a na běžné použití vám zbude něco málo kolem 60ti GB... a navíc... Nesmíte stahovat, mít zde žádné hry a programy jen poskromnu.
Skoro každý týden jsem řešila problém, kam umístit všechna data, která jsem potřebovala. Vemte si, že normální film, jeden a půl hodinové délky, má přibližně kolem 750MB. A teď si představte, že tu těch filmů máte asi deset... no tak logicky jste ZASE o 9GB chudší. A tímto stylem jsem stále musela řešit kapacitu volného místo na disku C, protože čím méně volného místa, tím více pomalejší pc. Nepřímá úměra tuším... To je jedno. Jednoduše a rychle - za dobu vlády našeho stolního pc přezdívaného "Pan Black", jsem musela vymazat spoustu přebytečných dat, která bych si za jiných okolností nechala (ještě teď mi je líto jednoho seriálu).

A jelikož nic nežije věčně, tak jednoho krásného dne i "Pan Black" zemřel. Bylo to z ničeho nic. Najednou se vypnul a nešel zapnout. THE END.

Nuž... sice jsme měli doma ještě jeden malý notebook od ségry - asus eee mini - ale pro naše rodinné potřeby to nestačilo. Vždyť ten pidi notebook nemá ani mechaniku! Proto se mamka rozhodla, že si smím vybrat svůj notebook. Víte co to pro mě znamenalo? Nadšení! Dala mi limit, že do 10 tisíc si můžu vybrat. Proto jsem hledala... bylo opravdu těžké najít nějaký kvalitní notebook, který by splňoval všechny mé požadavky a navíc v tomhle finančním omezení... nakonec jsem ho našla. Nikdy jsem o podobné značce neslyšela - HAL3000 BRONZE II edition. Firma HAL3000 vyrábí nejlepší herní počítače v České republice. O noteboocích se tam toho dozvíte málo, nyní už skoro nic, protože jejich prodej se neosvědčil. *vysvětlím později* Stál sice o tisíc více, ale ten jsem si doplatila ze svého... však co bych pro svou milovanou elektroniku neudělala.

Měl parametry jako plnohodnotný pc - akorát s možností snadného uskladnění, lepší údržby, menší spotřeby energie a HLAVNĚ byl přenosný. I když po většinu času zůstává na mém stole, tak jsem ráda za tuto možnost. Jeho výbava je opravdu kvalitní - 400GB HDD, 4GB RAM, 4 USB (+ dalších 5 USB díky chladící podložce, kterou jsem si před nedávnem koupila), zabudovaná kamera, grafická karta sice nic moc, ale Photoshop a The Sims 2 i 3 mi tu jede v pohodě... Mikrofon sice chybí a repráčky jsou opravdu malé, ale sluchátka to jistí. Kdysi mi tu šel i bluetooth, ale pak se díky zásahu mého tatínka něco zvrtlo a nyní mi už nefunguje. Takže jsem nucena používat čtečku karet - je to sice pracnější a časově mě to brzdí, ale co jiného dělat. Ale tento notebook má přes své SKVĚLÉ přednosti jednu obrovskou vadu, kvůli které se podle mě přestalo i s jeho výrobou...

HROZNĚ se přehřívá. A to opravdu tragicky... mnohokrát se mi už stalo, že byl pouze dvě hodiny vkuse v provozu a najednou se sám od sebe vypnul přehřátím. A to prosím ležel na stole! Kdybych ho měla v posteli, tak neřeknu jediné slovo, ale na stole? To by měl snad notebook vydržet nebo snad ne?

Jak vidíte, tak nevydržel. Měsíc před tím, než můj milovaný notebook (A to nemyslím ironicky! Já ho zbožňuji!) oslavil svůj rok, jsem mu byla nucena pořídit chladící podložku. Protože jeho přehřívání bylo den ode dne horší. Tuto podložku nyní používám stále... jen co notebook zapnu, zapne se s ním i ona. Ale i přes její dva kvalitní ventilátory je stále můj notebook horký. Už se nepřehřeje a není tak vřelý jako býval, ale nemá také pokojovou teplotu.

Upřímně bych si už NIKDY od této firmy notebook nekoupila (Komické je, že už ty notebooky ani neseženete, protože je stáhly z prodeje). I když ho zbožňuji, jsem za něj vděčná, ale prostě NE. Radši si našetřím a koupím ověřenou kvalitu, která se tak nepřehřívá a nedělá u toho takový hluk!

I přes tuhle celkem velkou vadu svůj notebook zbožňuji. Jsem za něj ráda. Je výkonný a díky chladící podložce se jeho přehřívání dá vcelku v pohodě přežít. Prostě je to můj elektrický miláček, na kterého nedám dopustit.

A jen tak na konec... ať jste v obraze... dala jsem mu i jméno - Peter Sam Divine. (Peter - díky Heroes postavě Petera Petreliho, Sam - původní jméno bylo Samarka, Divine - prostě je božský). Nyní víte vše, co je potřeba XD

Seriály

2011-02-13T05:27:00.000-08:00

Jelikož jsem dítě divně se chovající, neustále nemocné a nebaví mě "zábavy" mých vrstevníků (opíjení se, chození každý týden na taneční zábavy atd.), tak jsem musela nějak vyplnit své volné večery. Kromě čtení mám ještě jednu zálibu - a to seriály. A proč vám nesepsat ty úlovky, které se mi uchovaly v mysli? :)

Je asi málokdo, kdo by neznal seriál "LOST" (česky Ztraceni). Někdo na něj nadává, někdo jej miluje a někdo o něm slyšel jen z doslechu. Já jsem se zařadila do skupiny těch, kdo jej milují. Takhle skvělý seriál se vidí málokdy. Od začátku až do konce je plný záhad, tajemství, napětí, otázek a hlavně vás donutí přemýšlet. Nesmíte vynechat žádný díl, protože jinak jste doslova ztraceni. Možná proto někomu tento seriál přijde nesmyslný...
Nejvíce jsem si oblíbila pátou sérii. Ta byla podle mě asi nejlepší ze všech. Nádherně provedená, krásné flashbacky, úžasné časové linie... no nemám slov. Hlavně díky této sérii jsem si oblíbila Juliet a Kate :) LOST mělo nádherný konec... sice stále zůstává spousta nedořešených otázek a tajemství, ale i přesto jsem spokojená. Málokterý seriál si umí udržet svou krásu až do konce.

Mezi mé nejnovější objevy patří momentálně "Supernatural". Tento seriál se vysílal / vysílá na Prima Cool pod českým názvem "Lovci duchů". Dozvěděla jsem se o něm díky doporučení mummy, jelikož jsem stále nevěděla, s kým to jen dělá ty wallapapery a avatary. No a jednoduše mě její tvoření vyprovokovalo k tomu, abych se na to konečně podívala. Nelituju toho. Koukám na něj asi měsíc a půl a po shlédnutí čtyř prvních sérií se tento seriál zařadil mezi mé nejoblíbenější. Má hned několik plus - dvě pěkné hlavní postavy - bratry Deana (Jensen Ackles) a Sama (Jared Padalecki), neustálou akci a je to pěkně zpracované. Scénáristi ví dopředu, co chtějí a to se mi na tom líbí - jde to poznat. Nejvíce mě zatím zaujala první série - byla opravdu hororová a tím se tolik lišila od jiných jim podobných seriálů.

Kdo by neznal "M.A.S.H. 4077", no povězte! Prostě klasika mezi všemi seriály. To je snad jediný starý kousek, na který se můžu dívat stále dokola v reprízách a nikdy mě nenudí. Všude přítomný Pierce v podaní Alana Aldy dodává tomuto vojenskému prostředí tu správnou šťávu. A co se týká ostatních hlavních postav - ať už to je Radar, Margaret, B.J., plukovník Potter, Klinger a další, tak je na tento seriál radost koukat.

O prázdninách mi ségra vnutila "Pretty Little Liars" (a nejen ona... o vnucování se pokoušel i můj milý Duduko a Mia). Musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem byla přinucena na to kouknout. Nelituji toho. Je to vážně skvělý seriál, má velmi dobrou pointu a líbí se mi i herecké obsazení. Je zajímavé zkoumat postavy... jen je škoda, že tam jsou všichni tak příšerně "umělí". Ale co si budu nalhávat... normální seriály s normálně vypadajícími lidmi by asi v dnešním přemodernizovaném světě měly jen malou šanci na úspěch :)

Mezi mé další oblíbené seriály se zařadil "Heroes" (českým názvem Hrdinové). Dohromady má tento seriál zatím čtyři série. První byla podle mě nejlepší, nejvíce propracovaná, s nejlepšími efekty a příběhem. Druhá série byla taky vcelku fajn, i přes svou kratičkou délku. Co se týká čtvrté série, tak ta mě poněkud zklamala. Čekala jsem od toho více. Ale ten konec, co scénáristi vymysleli, byl jednoduše dokonalý. Takže mi je upřímně líto, že už žádnou další sérii neplánují. Vůbec to neukončili... nechali příběh otevřený... aspoň film by mohli udělat, když už nic. Dluží to fanouškům! (takže i mně...) Opravdu by mě zajímalo, jak to dopadne s celým tím odhalením a vůbec jak bude pokračovat bratrský vztah mezi Sylerem a Peterem.

Málem bych zapomněla na "Smallville"! Tenhle seriál se v dnešní době řadí snad už mezi klasiku... jede na obrazovkách více jak deset let a zrovna v této době má premiéru poslední desátá série. No řekněte, kolik fantasy seriálů si drží tenhle úspěch ve sledovanosti i oblíbenosti? Ale shrnu to. První tři série fajn... pak nuda a u osmé se to rozjelo. Tento pocit mám asi hlavně díky vztahu, co se vytvořil mezi Chloe a Davisem, ale i příběh mě zaujal. Tvůrci našli novou myšlenku, která se mi líbí. A co se týká deváté série, tak zde se konečně dali dokupy Clark a Lois - na tohle jsem čekala hodně dlouho a nyní tomu tak je! Takže se dají prominout občasné nudné díly...

Jistě se najde málo lidí, co neslyšeli ještě nikdy o seriálu "House MD" (česky Dr. House). Náš neskutečně "příjemný", ironií a sarkasmem neustále sršící a přehnaně "ochotný" doktor - ano, to je Gregory House. Jeho povaha ho dělá tou skvělou osobností, kterou mu scénáristi napsali. Ale Hugh Laurie dodal své postavě tu správnou šťávu. Asi bych si v roli House nedokázala představit nikoho jiného. Hugh je prostě nejlepší možná volba. U tohoto seriálu je vcelku jedno, jestli vynecháte nějaký díl, jelikož každý má jinou pointu a příběh. Jediné, co by vám případně pomohlo chybět, jsou vztahy u hlavních postav a těch je v šesté sérii požehnaně. Kdybych měla říct, která série se mi líbila nejvíce, tak bych si nevybrala. Každá je něčím jiným zajímavá a poutavá. Kdybych jmenovala poslední dvě, tak oba poslední a předposlední díly jsou jednoduše skvělé. :)

Mohla bych ještě pokračovat, ale opravdu se mi už nechce :)
Myslete si o mně, co chcete, upřímně mi je to v tomhle případě jedno.

7.10.2010 - Koncert Tarji Turunen

2011-02-13T05:12:00.000-08:00

Jak jsem slibovala, tak tady to máte ^^ Bylo právě 7.10.2010 - den, na který jsem čekala dva měsíce! :) Můj spolusedící už ze mě musel být na nervy a rodina také, jelikož jsem k nim každý den přišla a řekla, kolik dní zbývá do Tarji... (ehm... chápete doufám :D)

V 17.20 jsem měla s kamarádkou sraz na nádraží, odkud jsme se měly dopravit do asi 15 minut vzdálené vesnice za naší další společnicí A. na cestu za tou Bohyní. Ve vlaku jsme se s J. bavily o běžných věcech - škola, taneční, společní známí... pak se přešlo na nebezpečnost noční Ostravy a tak mi J. začala vyprávět, jak nosí pokaždé roztahovací nůž, když jde večer ven. No a jako vždy připravená dívka mi ještě ve vlaku ukazovala jeho nabroušené ostří. Samozřejmě z čistě vědeckého zájmu jsme ho tam obě zkoumaly... ale měli jste vidět asi 12ti letou slečnu, co seděla naproti přes uličku - ta jak nás viděla, tak leknutím ucukla a přitiskla se na okno XD Po vystoupení na nádraží v nejmenované vesnici na nás už čekala A. i se svou mamkou, aby nás dovezly autem do Ostravy (luxus XD).

---

Koncert Tarji se konal v SAREZA sportovní hale - nachází se to někde v Ostravě Porubě - nebyla jsem zdejší, takže věřte, že jsem opravdu ráda, že nás až tam od A. mamka zavezla :) Byly jsme tam už od půl sedmé a koncert oficiálně začíná až v 20.00 - co více si přát, než čekat hodinu před vchodem XD Ještě, že tam s námi byla J., která nás svým skvělým talentem protlačila všechny tři přes ten dav až ke hlavním dveřím XD Jen díky J. jsme měly všechny tři výhled na Tarjušku hned z druhé řady! (stání) Nikdy se mi nesnilo o tom, že bych někdy v životě šla na jakýkoliv metalový koncert a navíc měla takové štěstí a na aktéra (v tomto případě Tarju) viděla z takové skvělé pozice. Nejlepší je, že J. vůbec Tarju neznala. Slyšela jen pár songů a po nich ji A. přesvědčila, aby s námi dvěmi - těžkými fanynkami - šla. Takže si představte dívku, která poslouchá Lady Gagu, Katy Perry nebo Britney Spears, jak je v davu plném metalistů XD A ještě k tomu si představte, že to tam klidně před nimi přiznala - a to celkem hlasitě. Jedna z citací na tohle téma: "Co já tu dělám proboha mezi samýma metalistama?! Já se jich bojím!". Její "strach" ještě dorazilo pár chlapců v náladě, kteří tam na sebe nejčastěji pořvávali "BEEEEEEER" nebo "TARRRJAAA", pak jeden zařval "HOOOVNOO" a dorazili to Finskou hymnou (asi... to jsme si jen tiply). Takže celkem nám to čekání rychle uběhlo.

Podle vyprávění a strašení mé maminky jsem si myslela, že to tam bude nějaké nebezpečné, ale opak je pravdou. Jediné nebezpečí bylo, jak se dostat dovnitř. Tlačili mě zezadu, zepředu, zboku... jo a někdo mi osahával zadek! Všechny tři - já, J. i A. - jsme se chytly za ruce, aby jsme se jedna druhé neztratily... A věřte, že kdybych se neudržela a pustila se, tak by mě tam ten dav umačkal. Ale jelikož jsme měli naši skvělou J., tak nás díky své schopnosti protáhla dovnitř XD To byla show... ale pak už to bylo vše v pohodě.

Další asi 3/4 hodinu jsme čekaly, než se objeví předkapela - MARKIZE. Jako správné fanynky (já a A.) jsme se před koncertem podívaly na youtube, co to vůbec je za exoty (:D). Řeknu to asi tak... měli si lépe nastavit hlasitost bubnů a nástrojů, jelikož jsme všichni slyšeli většinou jen ty nástroje a zpěv zanikal - což byla možná škoda. Zpěvačka zpívala zajímavě... (představte si pod tím slovem, co chcete, třeba se trefíte, jak jsem to myslela). Největším překvapením celého večera byla pravděpodobně právě tato předkapela a její přepracovaná metalová verze Lady Gagy - Bad Romance :D Měla jsem co dělat, abych se nezačala překvapením smát a myslím, že jsem nebyla jediná. Ale co vám tu budu nalhávat - Bad Romance patří mezi mé oblíbené songy od Gagy a díky mé spolužačce umím text k tomuto nazpaměť... takže jsem si s ní zazpívala refrén XD Asi jako jediná ze sálu, ale nevadí. *Ty všudypřítomné zhnusené a nechápavé pohledy publika... no... radši nezmiňuji, ale byly pochopitelné!* /VSUVKA - věděli jste, že Tarja má Lady Gaga v oblibě? Dokonce si koupila její Cdčko!:D/

MARKIZE - Bad Romance (Ostravskou verzi jsem v dobré kvalitě nenašla, ale ať máte aspoň představu O_o)

No... ještě bych k MARKIZE dodala, že měla opravdu velmi zajímavý obleček (opět si to slovo vyložte, jak chce, třeba se trefíte). Po této "rozkošné" předkapele, kterou stejně nikdo moc neposlouchal, konečně nastala ta dlouho očekávaná pauza - připravování Tarji! :) trvalo to asi něco přes půl hodiny, ale stálo to za to! Při této pauze jsme se stihly kolem sebe rozhlédnout, kolik lidí tam vlastně je... a opravdu mnoho. Za námi dav a v patře jich bylo taky požehnaně. Musel být pro Tarju krásný pohled. :)

---

Zhasla všechna světla... všude tma... doléhal k nám jen zvuk intra WLB. Všichni nedočkavě už začali vyvolávat Tarjiné jméno, tleskat, řvát, pískat... a my tři s nima. I když na to popravě nejsem... ale to nadšení na mě dolehlo, tak se nedivte. Po té dlouhé době (ono to asi bylo jen pár minut, ale mně to přišlo jako věčnost) Tarja přišla!!! BOŽE! TA DOKONALOST! TEN ÚSMĚV! Měli jste vidět to davové nadšení. Celá hala se otřásala několik minut, jak byli všichni nadšení příchodem té BOHYNĚ! (viz video níže, ale opravdová nadšenost - byste museli zažít)

Tarja - Intro + Dark Star (špatná kvalita... ale nevadí!)

Jako první "rozjezdovku" zvolila energický song "Dark Star". Stačilo mi, abych slyšela jeden tón jejího andělského hlasu a byla jsem ztracená. Myslela jsem jen na tu nádheru. Tarje se nevyrovná žádná studiová verze songů... naživo to je to pravé... :)

Po "Dark Star" následoval "My Little Phoenix". Jen co zaznělo intro, tak členové českého fanklubu Tarji začali na pódium házet po předem dohodnuté domluvě plyšové květinky XD Hrozně milé... a ještě milejší bylo, když Tarja pozdravila česky Ostravu - "Dobrý večer Ostrava!" :) Po dobu koncertu s publikem Tarjuška komunikovala, usmívala se a byla jednoduše skvělá. Radost na ni pohledět - Samozřejmě i na její tým, ať jde o stále členy nebo o nováčka Kevina. I přesto však Tarja vypadala unaveně, jako by jí místy nebylo dobře... pozdějí se ukázalo, že je nemocná! :( Ale zvládla to skvěle, i přes to, že jí bylo zle...

Ale jakožto milovnice "I Feel Immortal" jsem čekala právě na tento song. A Tarja ho zařadila hned jako třetí! Ta její smyslnost a vyrovnanost, jak tento harmonický song zpívala - ta se nedá ani popsat...

Tarja - I Feel Immortal

Poté následoval můj další oblíbený song - Naiad. Když si poslechnete fanoušky Tarji, existují dva tábory. Jednomu se tento song naprosto nelíbí a druzí ho milují, ja patřím do té druhé skupiny. Naiad mi přirostl k srdci, a tak tomu zůstalo i po live verzi. Nádhera.

Tarja - Naiad

Po klidnějších písních nastoupil "Falling Awake" - nejenergičtější song z celého alba. Už předem jsem se obávala toho, aby mě náhodou někdo nesejmul rukou, ze zadu či ze předu, do hlavy při tomto davovém šílenství, které nastalo hned po tom, co jsme uslyšeli jeho intro. A jako správná fanynka jsem se přidala :D Nejlepší obrana proti tomu, aby vás neustále někdo nebouchal do hlavy pěstí, je taková, že začnete skákat do rytmu nebo případně tleskat (ruky hore a tlesk tlesk tlesk!) - lidi kolem vás si drží relativní odstup (neboli mají respekt :D). Ale celkově byli fanoušci, co se sjeli do Ostravy, slušní a za to jsem nesmírně ráda! Teda... když nepočítám jednu šílenou anglicky mluvící paní, která tam mě, A. i J. bouchala střídavě do hlav. Oceňuji její nadšení, ale nic se nesmí přehánět! XD

Tarja - Falling Awake

Pak následovala hitovka z předešlého alba "I Walk Alone" - krásná, klidná... přesně na to, abychom se uklidnili. XD a navíc má oblíbená z předešlého alba...

Teď si nejsem jistá, kdy bylo sólo od bubeníka - Mika - tak ho umístím sem. OMG! To bylo... úžasné! My jsme všichni jen hleděli. To bylo naprosto dokonalé. Vůbec nechápu, jak to mohl Mike vydržet. Ten musí mít fyzičku! Stačilo, aby pohnul hlavou a hned všude stříkal pot - ale není se čemu divit. Za své sólo si zasloužil aplaus pomalu rovnocenný tomu, jak Tarja přišla (opravdu do toho neměl daleko).

Mike Terrana solo XD (sice z Prahy, ale v Ově to rozjel stejně!)

Následovaly songy jako "Little Lies", "Underneath" a také "White Night Fantasy" -> tenhle bych tam vážně nečekala. Ale úžasně zapadl do celého setu...

Opět si nejsem jistá, jestli to bylo v tu chvíli, ale asi ano :D Tarja se na oko rozloučila a odešla na chvíli do zákulisí. Celá hala začala vyvolávat její jméno. Zamilovaní fanoušci mužského pohlaví, co se usadili za mnou, začli vykřikovat velmi zajímavá spojení slov, která se nehodí sdělovat dříve, než po desáté večer (a i pak je to nevhodné XD). Pak se vrátila... a máme tu další překvapení večera. Song ještě z Nightwish doby - Where Were You Last Night - upřímně mám radši bandovou verzi. Chybělo tomu Nightwish, ale i tak... roztančila pomalu celé publikum XD většina lidí kolem mě začala poskakovat do rytmu a zpívat - a ano... ani my tři jsme nebyly výjimkou XD opravdu energický song. Jsem moc ráda, že nám ho předvedla!

Tarja - Where Were You Last Night

Poté následovaly "Heaven Is A Place On Earth", "Living On A Prayer" a pak klidnější "Lappi", Damned And Divine" a "Our Great Divine". Následně jsme se dočkaly asi nejdelšího songu z alba a to "Archive of Lost Dreams" a došla řada i na "Ciarans Well" (I když Tarju znám, tak tenhle song jsem si opravdu nepamatovala...).

Následně byla krátká pauzička a jen se Tarjuška vrátila, všichni natěšeně začali opět mávat do rytmu úžasného songu "Until My Last Breath" - skvělé! Bravo! :)

Tarja - Until My Last Breath

No a jako konečná píseň - "Die Alive". Ani se mi nechtělo věřit, že je konec, ale bylo tomu tak. Po tom, co utichl poslední tón, se celá hala opět otřásala v základech (doslova). To byl aplaus, který se vidí málokdy. Tarja se po celou dobu usmívala a zářila...:) /i když unavenost byla znát/

Definitivní konec přišel, když se celá banda včele s Tarjou objala a společně poklonila (hehe, ty kreace!). Mike sebral plyšovou květinku od člena českého fanklubu a předal ji Tarje na pódiu - hrozně milé gesto.

Po předchozím klidnějším albu MWS je WLB opravdu energickým a k ní se jednoduše hodí. Tarja nezklamala, předčila má očekávání...

Tento večer byl jedním z nejlepších v životě, které jsem doposud zažila... možná i nejlepší. Ještě tři dny po koncertu jsem měla totálně vyřvané hlasivky. Do školy jsem druhý den přišla a mluvila/vypadala jako bych byla po těžkém flámu... Ale splnil se mi sen!

Tímto bych zakončila článek o pouti na naši Tarju, zpěvačku s andělským hlasem! Snad se nám brzy vrátí do ČR! :)

PS. omlouvám se za gramatické chyby, za případné nesrovnalosti atd. ale prostě bylo to úžasné! :)
PS2. fotky vlastní nemám... ale od cizích ano XD